Král na útěku: Kde se vzala pověst o králi Matyášovi v ženském přestrojení?
Podle pověsti uprchl Matyáš Korvín z prohrané bitvy u Uherského Brodu v přestrojení za ženu. Na památku se ve Vlčnově dodnes koná každoroční slavnost. Má tato legenda pravdivé jádro?
Ten Alšův obraz zná snad každý. Na jedné straně stojí Jiří z Poděbrad a je celý zlatavý jako polední slunce a v rohu proti němu se kroutí nesympatický Matyáš Korvín. Ve stejném duchu uvažuje o uherském králi i František Palacký, když o něm soudí, že byl „nejkrutější škůdce českého národu (…) svět málo vídal pokrytců jemu podobných“. Otec národa tak vlastně předznamenal, jak bude Matyáš posuzován ještě staletí po své smrti.
Zemřel a pryč je spravedlnost
Úplně jinak však tuto osobnost chápe lidová slovesnost. V pohádkách a pověstech je z Korvína rozšafný král, který rád trestá hlupáky a pomocí mazaných otázek dá nejednomu zpupnému pánovi za vyučenou. Často se pohybuje v přestrojení a nepoznán stoluje s prostými lidmi. Dokonce se ujalo rčení: „Zemřel Matyáš a pryč je spravedlnost.“ Nejdramatičtější pověst však vypráví o tom, jak svou krásnou ženu zachránil z tureckého zajetí. Tím se také dostáváme ke králově vztahu k něžnému pohlaví.
Milovníci písní Vlasty Rédla nebo uskupení Musica Folklorica si možná vzpomenou na píseň u uherském králi a podvedené Aničce. Méně známé je to, že daná píseň má bezpočet variant, a to nejen na Moravě, ale i na Slovensku, a její kořeny jdou hlouběji, než by se mohlo zdát. Schéma je však vždy stejné. Bylo nebylo… Kdysi dávno žila krásná panna, která byla mimořádně ctnostná. Jednou u ní doma požádala o nocleh vznešená cizí dáma a dívčina matka ji z nedostatku místa ubytovala u dcery v komůrce. Dívka se sice bránila, že s podivnou návštěvnicí spát nechce, ale nebylo jí to nic platné. Když pak nadešla noc, ukázalo se, že ona žena je převlečený král Matyáš. Ten si vzal, pro co přišel, a děvčeti zůstaly jen oči pro pláč. Ještě víc pak plakala o měsíc později a za dalších osm měsíců již na rukou nosila malého synka.
Král v sukni
Tato pověst však není jediná, která nám Matyáše představuje v přestrojení za ženu. Vlčnovská Jízda králů rok co rok přehrává jeho dramatický útěk z pole. Spřátelení Moravané ho prý nastrojili do dívčího kroje, a aby se neprozradil cizí řečí, tak mu do úst dali růži.
Při bojích Jiříka s Matyášem se Morava opravdu postavila na nečekanou stranu. Uherský král sem totiž přišel jako „ochránce katolíků“ a snadno získal všechna významná města. Pak ho však štěstí opustilo. V listopadu roku 1469 utržil zdrcující porážku. K té ve skutečnosti došlo mezi Bílovicemi a Mistřicemi, ale poražené oddíly byly hnány až k Uherskému Brodu a jednotliví uprchlíci se vydali ještě mnohem dál. Dramatická prohra inspirovala legendu o tom, kterak vyhladovělý mocnář přestrojený za obyčejného chuďasa nocoval u moravského chalupníka. Tento příběh ovšem lze spolehlivě doložit až v 18. století.
Praslovanský mýtus?
Dá se však vlčnovská Jízda králů vysvětlit takto primitivně? Postačí tvrzení, že šlo jen o postupné rozkošatění v podstatě jednoduchého příběhu o útěku z pole? Rozhodně ne. Nejvýraznější prvky jízdy králů lze totiž dost možná spojovat už s pohanskými iniciačními obřady, během nichž mladík dosahuje dospělosti (to je asi i důvod, proč vybraný chlapec má být ve věku 10 až 15 let a musí být panic). Jízda králů je tedy zcela unikátní. Dost možná v sobě spojuje pohanský rituál a u nás zcela nebývale pozitivní obraz uherského krále. Není tedy divu, že byla 27. listopadu roku 2011 přidána na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.
