Na počátku roku 1918 nezuřila pouze první světová válka, ale také naplno probíhala bolševická revoluce. Aby se Lenin mohl věnovat domácím poměrům, potřeboval si uvolnit ruce v Evropě. A tak 3. března 1918 podepsalo Rusko s centrálními mocnostmi v Brestu Litevském mír.
Podmínky příměří byly pro Rusko značně nevýhodné. Bylo nuceno zřeknout se Finska, pobaltských zemí, ruské části Polska, Ukrajiny, části Běloruska a zakavkazské oblasti. Nejednalo se ani tak o ztrátu plošnou jako především strategickou. Rusko přišlo o třetinu zemědělské půdy, řadu uhelných dolů a přístup k Černému moři.
Lenin ale věděl, že se státy Trojspolku dlouho neudrží. Po německé kapitulaci neváhal a míru, který označil za „hanebnou smlouvu“, se zřekl. Brestlitevská jednání ale zasáhla také do českých dějin. Východní fronta zanikla a jednotky bojující proti centrálním státům musely zmizet. A tak českým legiím nezbývalo nic jiného, než zahájit anabázi přes transsibiřskou magistrálu, která je měla pomoci dopravit na stále aktivní západní frontu.
