Zpustošená země a zpupný lid: První roky Karla IV. v Čechách
Mladý kralevic dokázal zajistit tolik potřebný mír a pořádek, navrátit ztracený královský majetek a bez boje rozšířit území zemí Koruny české – nového státu, který vytvořil
„Potom jsme dospěli do Čech, kde jsme nebyli po jedenáct let…Toto království jsme našli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Otakara II. celý sesul až k zemi.“ Takto ve svém vlastním životopise Vita Caroli líčí Karel IV. svůj příchod do Čech v roce 1333.
Dílo markraběte
Karel nehodlal opakovat chyby svého otce Jana Lucemburského. Neobklopil se cizími rádci z Francie, Lucemburska či Itálie, ale nechal se vést českými pány. Češtinu sice zapomněl, ale začal se jí rychle učit, takže posléze byl schopen, jak sám píše, „mluvit a rozumět jako každý jiný Čech.“ Král Jan rychle vybavil svého syna titulem moravského markraběte, a vlastně mu vyhovovalo, že na jedné straně mohl činorodého Karla nechat napravovat království a jednat s jemu málo nakloněnou šlechtou a na druhé straně mohl do synovy činnosti kdykoli jakožto král zasáhnout.
Karel se pustil do zvelebování království. Nechal opravit rozpadající se pražský královský palác a začal zařizovat návrat zastaveného a rozkradeného královského majetku. Dodnes nevyřešenou otázkou zůstává, kde na to vlastně vzal peníze. Něco si snad přivezl z Itálie, možná mu půjčila česká šlechta nebo církev. A když v roce 1341 tehdy již slepý král Jan určil Karla za svého právoplatného nástupce a pověřil ho správou celého království, následníka Karla to přimělo rozšířit své aktivity i na zahraniční politiku, tedy hlavně směrem do Svaté říše římské. Jenže v rozdrobené a nesvorné Říši měl dost omezené pravomoci, a tak i nadále pokračoval v budování spolehlivého českého zázemí.
