Zpackané Waterloo: Tolik chyb, smůly a omylů v jednom jediném dni?
Napoleon u Waterloo prohrál. A zaslouženě. Udělal příliš mnoho chyb. Co by se ale stalo, kdyby geniální vojevůdce odvedl v kritických chvílích bitvy svůj standardní výkon a zvítězil?
Sám Napoleon hovořil o tomto fatálním střetu jako o bitvě u Mont-Saint-Jeane. Jeho současníci pro ni používali označení bitva u Belle Alliance. Dnes je ale spojena se jménem vsi ležící asi 20 kilometrů jižně od belgického Bruselu. Tak pevně, že se Waterloo stalo synonymem všech fatálních neúspěchů.
Slibný začátek
Zprvu Napoleon proti svým soupeřům podniká mistrné protitahy. Dvanáctého června 1815 vyráží z Paříže na sever vstříc Britům a Prusům. Doufá, že se s nimi vypořádá dřív, než dorazí půlmilionová armáda Rakušanů a Rusů. Mezi Brity a Prusy chce vrazit se svými vojsky jako klín, aby jim zabránil ve společném postupu. Zpočátku mu jeho úmysl vychází.
Prusy zastaví už 16. června u Ligny frontálním útokem. Zároveň posílá rozkaz pro 20 000 mužů pod velením generála Jeana-Baptista d’Erlona, aby zaútočili na pruské pravé křídlo. Kdyby d’Erlon rozkaz splnil, měl Napoleon v kapse velké vítězství a jeho vojáci by u Waterloo útočili na britské Wellingtonovy sbory s bojovou morálkou pozvednutou až k nebesům. Jenže d’Erlon dříve obdrží naléhavou žádost maršála Neye, aby ho podpořil o několik kilometrů dál na západ. Poslechne a tím Prusy uchrání před porážkou.
Přehlídka chyb
Nastává neděle 18. června 1815. „Nepochopitelný den,“ prohlásí později o bitvě Napoleon. Z jeho strany je plná chyb a omylů. Proč se jich jindy geniální Bonaparte dopustil? O tom se dohadují nejen historici a vojenští odborníci, ale i lékaři nebo meteorologové. Napoleon mohl trpět závažnými zdravotními problémy a nemusel se na řízení bitvy soustředit. Někteří velitelé marně čekali dlouhé hodiny na jeho depeše, a když je dostali, bylo už pozdě. Fatálně váhal i s rozkazem k útoku Gardy.
Oblast také před bitvou postihly silné deště. Rozmáčený terén vyhovuje Wellingtonově obranné taktice a znevýhodňuje útočícího Napoleona. Nejedou tryskem, donutí koně nejvýše do klusu. Brodí se žitným polem s metr a půl vysokými klasy. V něm vojákům zvlhne prach tak, že většina nedokáže opětovat střelbu na linie nepřítele. Napoleon dokonce oddálí začátek bitvy v naději, že terén mezitím aspoň trochu vyschne, ale jeho naděje se přesto utopí v blátě. Je to jen další osudové zpoždění, protože dovolí Prusům, aby dorazili včas na místo bitvy.
Napoleon nemá dostatečný přehled o bojišti. Netuší, že kolem jedné hodiny po poledni útočí na pravé křídlo jeho armády 50 tisíc pruských vojáků, kteří prošli lesy z východu. Sám posílá muže do útoku ve směru na usedlosti La Haie Sainte a Hougoumount, jejichž kamenné budovy využije Wellington jako pevnůstky. Francouzské útoky se o ně tříští celý den.
Garda odražena!
Definitivní rozhodnutí padá kolem sedmé večer, když Napoleon posílá po silnici vedoucí ze Charleroi do Bruselu do bitevní řeže osm batalionů císařské gardy. Je to jeho železná rezerva, kterou držel v rukávu do poslední chvilky. Elitní jednotky mají za úkol prorazit linie, jimž velí vévoda z Wellingtonu. Ten zasype postupující císařskou gardu smrští kulek z mušket a kartáčových střel z kanonů. „Silnice byla rázem poseta mrtvými a raněnými,“ vzpomíná později jeden z gardistů.
Garda zaváhá, pak zastavuje a nakonec se obrací k ústupu. Pro zbytek armády je to šok. Volání „Garda odražena!“ sráží Francouze na kolena. V šestnáctileté historii císařské gardy se ještě nikdy nestalo, aby v útoku neuspěla.
S útěkem gardy padá i poslední Napoleonova šance na organizovaný ústup. Nad bojištěm zní francouzské výkřiky: „Zachraňte se!“ Vojáci odhazují muškety a utíkají. V patách mají pruské kopiníky, kteří nemilosrdně zabíjejí každého, kdo se dostane na dosah jejich zbraní. Napoleon povolává dva oddíly císařské gardy, aby chránily z obou stran silnici s ustupujícími. Jenže vojáci prchají z bojiště na všechny strany. Bitevní pole halí mlha a kouř. Milosrdně zakrývají obraz zkázy. Je osm hodin večer 18. června 1815 a naděje Napoleona Bonaparta na návrat na evropskou scénu leží v troskách.
Trpký konec
Ví, co ho čeká, jestli padne do rukou nepřátel. „Jestli ho chytneme, popravíme ho!“ vyhlašují ještě před bitvou Prusové. V doprovodu několika nejvěrnějších sluhů a oddílu lehké jízdy usedá Napoleon na koně a pospíchá na usedlost v Le Caillou, kde ještě ráno nad snídaní spřádal plány na velké vítězství. Tam přesedá do kočáru a pokračuje dál. Před městem Genappe kočár uvízne v koloně prchajících vojáků a Napoleon musí znovu do sedla. I tak postupuje po ucpaných silnicích jen krokem. Jede bez zastávky celou noc.
„Na generálově tváři se nemihl ani nástin strachu,“ napíše později jeden z jeho průvodců. „Byl však natolik vyčerpán námahou a útrapami předešlých dní, že ho hned několikrát přemohl spánek. A kdybych ho nezachytil, spadl by z koně.“
Do měsíce přichází Napoleon o francouzský císařský trůn a od té chvíle je vězněm vítězných mocností. Smrti před popravčí četou unikne. Osudu poraženého evropského „nepřítele číslo jedna“ nikoli. Čeká ho už jen šest let vyhnanství na opuštěném ostrově uprostřed Atlantiku a pak smrt dodnes obestřená záhadami.
