Ada Lovelace: Programátorka z viktoriánské Anglie
Před dvěma sty lety jistá žena předpověděla, že se budou počítače jednoho dne používat k řešení složitých matematických úloh, komponování hudby a kreslení obrazů. Vizionářská myšlenka vzešla z hlavy matematičky Ady Lovelace, která proslula jako první programátorka v dějinách.
Prototyp stroje, který by se dal s trochou nadsázky označit za počítač – lépe řečeno programovatelný přístroj – vznikl už na počátku průmyslové revoluce. Jeho vynález se připisuje anglickému matematikovi a filozofovi Charlesi Babbageovi, jenž jako jeden z prvních přišel s myšlenkou, že složitější matematické úkony je třeba zpracovávat mechanicky.
Vědecké poznání se totiž stále rozšiřovalo a v běžné praxi už přestávaly stačit tabulky, logaritmická pravítka či další pomůcky určené k jednodušším výpočtům z hlavy. O principech počítacího stroje se Babbage poprvé zmínil v dopise z roku 1822, kdy už na něm dva roky pracoval. Nemohl přitom samozřejmě tušit, že na jiném místě Anglie žije sedmiletá holčička, která se jednoho dne stane jeho asistentkou a svými znalostmi ho dost možná předčí.
Vypočítá všechno!
Ve zmíněném roce 1822 představil Babbage londýnské Královské společnosti tzv. diferenční stroj, jenž dokázal počítat hodnoty pro libovolnou funkci, a dokonce uměl tabulku s výslednými ciframi vytisknout. Matematik přišel jako první s použitím děrných štítků pro zaznamenávání dat. Mnozí jeho kolegové počítali se sériovou výrobou zařízení, a vynálezce na ni dokonce získal grant od ministerstva financí – nicméně uvedený pokus ztroskotal. Po dalších deseti letech se v Babbageově dílně skvěl návrh tzv. analytického stroje, jenž si měl údajně poradit s jakýmkoliv výpočtem. Zahrnoval čtyři části, které již odpovídaly konstrukci moderních počítačů a označovaly se jako procesor, paměť, vstupní a výstupní zařízení. Vědec však uvedený aparát nikdy nesestrojil.
Zatímco Babbage intenzivně bádal, Ada Lovelace – jediný legitimní potomek proslulého básníka lorda George Gordona Byrona – dospívala v mladou dívku, oplývající nadšením pro matematiku a technické vědy. Už ve dvanácti letech například uvažovala o tom, že bude létat, takže studovala anatomii ptáků, zabývala se ideálními materiály pro sestrojení křídel a přemýšlela o páře coby vhodném pohonu pro let nad krajinou. Těžko přitom soudit, co by na to řekl její otec. Manželku s dcerou totiž opustil, když byl dítěti pouhý měsíc.
Zaklínačka čísel
Adina matka Annabella Milbankeová, baronka z Wenworthu, měla k dívce velmi rezervovaný vztah. Jediné vřelé příbuzenské pouto ji tak v mládí pojilo s její babičkou Judith, lady Milbankeovou. Je přitom možné, že Annabella později svého odtažitého přístupu litovala – vždyť její dcera byla nade vši pochybnost nadaná a jedinečná. Stala se například jednou z mála žen viktoriánské Anglie, které navštěvovaly univerzitu. Vzájemnému vztahu však jistě nepomohlo, že osmnáctiletá dívka prožila v roce 1833 románek se svým poručníkem. Annabella pak měla dost práce s tím, aby aféru ututlala a zamezila skandálu. Dceřino tíhnutí k matematice a logice prý navíc podporovala z jediného důvodu: Doufala, že tím zabrání propuknutí duševního šílenství, které se podle ní projevilo u Byrona.
Ada patřila mezi první zástupkyně něžného pohlaví ve vědecké komunitě, nebyla však úplnou průkopnicí. Za svůj vzor považovala britskou vědkyni a spisovatelku Mary Somervilleovou, jež se rovněž věnovala primárně matematice. Právě ona pak teprve osmnáctiletou dívku seznámila s Babbagem, načež si s ním Ada začala intenzivně dopisovat. O čtyřiadvacet let starší vědec byl talentovanou mladou ženou údajně okouzlen a nazval ji „zaklínačkou čísel“. Ada se však rychle spřátelila i s dalšími významnými osobnostmi té doby, kupříkladu s fyzikem Michaelem Faradayem či se spisovatelem Charlesem Dickensem.
Hudba versus matematika
Na rozdíl od charakteristického prototypu introvertního vědce, který je nejšťastnější ve své laboratoři, se Ada velmi ráda pohybovala v nejvyšších kruzích. Vstupenku mezi šlechtu jí v roce 1835 zajistila svatba s baronem Williamem Kingem, načež se díky finanční nezávislosti mohla naplno věnovat své badatelské vášni. Roku 1838 se pak její manžel stal baronem z Lovelace, odkud pramení Adino pozdější příjmení. Z manželství vzešly tři děti – synové Byron a Ralph Gordon a dcera Anne Isabella.
Ještě než ratolesti dorostly do školního věku, jejich zvídavá matka – tou dobou se značně podlomeným zdravím – úspěšně zdolala jednu z největších výzev své krátké kariéry: Mezi roky 1842 a 1843 přeložila do angličtiny článek italského inženýra a pozdějšího premiéra Luigiho Menabrey o Babbageově analytickém stroji. Ve svých dodatcích také zdůraznila jeho odlišnost od předchozích mechanických počítadel: Jak si správně povšimla, potenciál stroje dalece přesahoval pouhé početní úkony. Předpokládala proto, že by mohl najít využití nejen v matematice. Sto let před tím, než se taková zařízení skutečně objevila, tak Ada předpověděla například budoucí strojové komponování hudby.
Sázka na nejistotu
Ada Lovelace ve svých teoriích Babbage předběhla: Čísla nahradila libovolnými symboly, jako právě notami či písmeny. Toužila dokonce vytvořit matematický model formování myšlenek a pocitů v mozku. Neurologie a psychologie ji přitahovaly i proto, že ji matka varovala před otcovým údajným šílenstvím, které mohla zdědit. V roce 1844 pak oslovila inženýra Andrewa Crosse s žádostí, aby ji naučil provádět elektrošoky. Později uvažovala o zkonstruování stroje schopného předpovídat výsledky legálních sázek – sama totiž sázkařské vášni propadla a údajně kvůli ní přišla o tisíce liber.
Realizace zmíněného vynálezu však fatálně ztroskotala a Ada se zadlužila ještě víc. Krátce nato se její zdravotní stav značně zhoršil a poslední ránu jí zasadilo pouštění žilou, které provedl lékař v mylném přesvědčení, že tím pacientce uleví. Navíc Adu opustil manžel, pravděpodobně kvůli tomu, že vyšla najevo její nevěra. Na smrtelné posteli pak zlomenou vědkyni navštívila matka a přiměla ji změnit závěť ve vlastní prospěch. V listopadu 1852 nakonec Ada Lovelace podlehla rakovině dělohy.
