Zneužitý vizionář: Na teorii Charlese Darwina se odvolávali i nacisté

Charles Darwin zřejmě patřil spíše k uzavřeným dětem. Nevyhledával týmové sporty, dokonale ho uspokojovalo, když si hrál sám. Pokud šlo o fyzickou aktivitu, holdoval plavání a díky dobrému společenskému postavení si mohl dovolit třeba jízdu na koni. Jinak se ale věnoval spíš zálibám, jaké vyhovují samotářským broukům. Sbíral, co se dalo. Nejen z oblasti přírodovědy, jak by dávalo tušit jeho budoucí povolání, ale naplňovalo ho i hromadění různých starých mincí.

Potrhlý vědec

Zdá se, že v mnohém připomínal postavičky vědátorů, jaké známe třeba ze seriálu Teorie velkého třesku. Příklad? Když dospěl, do manželství se nijak nehnal. A když se k němu konečně rozhoupal, nešlo o žádnou prudkou vášeň. Naopak. Skoro autisticky působí historka o tom, že si nejprve sepsal důvody pro a proti. Proč raději nespojovat svůj život s žádnou příslušnicí opačného pohlaví? Třeba proto, že po boku partnerky člověk ztratí svou volnost a svobodu. To představovalo pádný argument. 

Co když ale na druhou stranu přijdou nemoci a on bude potřebovat, aby mu stál někdo na blízku a postaral se o něj? Kdo jiný by to udělal lépe, než oddaná manželka? Zní to sobecky, ale bylo rozhodnuto. Podle Charlese převážily důvody pro sňatek a požádal tedy svou sestřenici Emmu Wedgwoodovou o ruku.

Dostalo se mu kladné odpovědi a z jejich svazku vzešlo celkem deset dětí, z nichž tři bohužel krátce po narození zemřely. Také ostatní potomci trpěli různými neduhy a Darwin to později přičítal právě tomu, že je zplodil se svou příbuznou. Z genetického hlediska pokládal celkem správně za lepší, když se dědičné vlastnosti obohatí, a když tedy mezi mužem a ženou není žádný příbuzenský poměr. Možná však, že vina byla pouze na jeho straně, protože on sám zdravím zrovna neoplýval. Dodnes přitom není zcela jasné, jakou trpěl diagnózou. Každopádně šlo v mnohém o trochu podivínského vzdělance s velkým sklonem pro systematické analytické myšlení, které mu v běžných situacích někdy dost komplikovalo život. Jeho den měl přesný režim, který dodržoval. Zapisoval si také podrobně všechny svoje výdaje. Prostě pedant.

Otce zklamal

Darwinův otec patřil mezi úspěšné a uznávané lékaře a představoval si, že nadaný syn půjde v jeho šlépějích. Poslal ho na univerzitu studovat medicínu. Ukázalo se ale, že Charles je poněkud jemnocitné povahy. Pohled na krev a utrpení pacientů při operacích nezvládal. Každý musel pochopit, že doktor z něj nebude. Tehdy také začal tíhnout k přírodním vědám, protože právě přednášky z těchto oborů ho bavily asi nejvíc. Tatínek ale pochopitelně myslel i na to, aby měl jeho potomek dobré bydlo. Když nebude lékařem, mohl by získat finanční jistotu jako duchovní, napadlo ho. Charles tedy na přání otce zamířil studovat teologii.

Mělo to mít své výhody. Jisté zaměstnání by mu umožňovalo věnovat svou energii přírodnímu bádání, což tehdy u duchovních nebylo nic neobvyklého. Je paradoxem dějin, že právě muž, považovaný za jednoho z těch, co se nejvíc zasloužili o porážku náboženských představ, studoval na kněze. A je nutno podotknout, že navzdory obvyklému mínění, které Darwina mnohdy pokládá za prototyp ateisty, on sám nepopíral Boží existenci. Svou evoluční teorii, která hlásala vývoj organismů ze starších forem života a která pomohla přijmout názor, že člověk je příbuzný s jinými živočichy, pokládal pouze za důkaz toho, že tvrzení Starého zákona o stvoření světa nelze pokládat za pravdivá. Nic víc, nic míň.

Rozpolcen

Hodně se napsalo o tom, že Darwin se od křesťanství odvrátil v žalu, který zažíval po smrti dcery. Bezmoc, kterou jako nešťastný rodič pocítil, skutečně vedla k tomu, že přestal navštěvovat nedělní bohoslužby. Není ale pravda, že by se od církve odvrátil a odmítal jí poskytovat finanční dary. Darwinův poměr k víře byl každopádně složitější, než si představovali jeho odpůrci i ctitelé. Oba tábory v něm viděly velkého nepřítele náboženství. Jedni proto, že mu nemohli odpustit domnělé rouhání, druzí proto, že se jim to hodilo.

Darwin se zkrátka proslavil natolik, že se stal symbolem. Pravda zajímala málokoho a málokdo uměl jeho teorii také skutečně pochopit. Zvlášť proto, že při bližším pohledu zjistíme, že nešlo pouze o dílo ryze přírodovědné, ale o práci, která měla i filozofický přesah.

Revoluce ve vědě

Když Charles doma oznámil, že by se rád vydal na cestu kolem světa, jeho otec to pokládal za hloupé dobrodružství hodné leda tak nedospělého kluka. Nakonec ale souhlasil. A Charles dokázal, jak se otec mýlil. Jako účastník výpravy na lodi Beagle, která měla mapovat pobřeží Jižní Ameriky, se neoddal obdivování exotických krajin, ale věnoval se systematické vědecké práci. Nasbíral neuvěřitelné množství vzorků a po návratu mu trvalo celé roky, než je dokázal zpracovat. Vrhl se také na geologii a i na tomto poli se jeho objevy a teorie ukázaly převratné. To ale nebylo to nejdůležitější. Celá cesta lodi Beagle trvala skoro pět let. Z toho pět týdnů strávil Darwin na Galapágských ostrovech a těchto pět týdnů doslova otřáslo světem. 

Dnes se sice vědci přiklánějí k tomu, že Darwin na rozhodující myšlenky připadl až později, ale i kdyby se to nejdůležitější neodehrálo právě na Galapágách, jisté je, že zaoceánská cesta znamenala pro Darwina i pro vědu nový začátek. Pozorování, která během svých putování učinil, rozhodla o jeho budoucích názorech a čerpal z nich podklady pro sepsání knihy nazvané O původu druhů.

Darwin si tu například všiml, že živočichové se na jednotlivých ostrovech liší v malých detailech. Nabízela se otázka: „Jde o různé druhy, nebo o jeden druh, který se přizpůsobuje daným podmínkám?“ Nepatrné změny svědčily o tom, že hranice mezi druhy nejsou stálé, ale že život na zemi se neustále vyvíjí.

Je zajímavé, že to, s čím si většina laiků Darwina spojuje, on sám tak úplně neobjevil. Myšlenky na evoluci existovaly už před ním a vyslovil je dokonce už Darwinův dědeček, který se rovněž věnoval přírodovědě. Jen Darwin ale dosáhl takového věhlasu, že si evoluční teorii spojujeme právě s jeho jménem.

Terčem nenávisti

Darwin čelil spoustě hanlivých útoků od fundamentalisticky orientovaných věřících. Proslavila se například jeho karikatura opatřená opičím tělem. Říct ale, že Darwin tvrdil, že člověk pochází z opice, je hloupá vulgarizace jeho myšlenek. Kniha O původu druhů měla od svého napsání nadšené přívržence a má je dodnes. Zajímavé je však zjištění, že muž, kterého dnes považujeme za jednoho ze zakladatelů moderní vědy a za člověka, který se přičinil o to, aby exaktní způsob uvažování zvítězil nad vírou, čelil ve své době námitkám přesně z opačného tábora. 

Jeho knize byla vytýkána značná nevědeckost a nedostatek důkazů. Darwin si počínal značně vizionářsky a z dnešního pohledu je takřka ne­uvěřitelné, jak mohl vystavět teorii, kterou v základních rysech přijímáme dodnes, přestože se mu nemohlo ani zdát o metodách a datech, které má k dispozici současná věda. Darwinovu jasnozřivost lze bez nadsázky označit za geniální. Obrazně řečeno dokázal to, co například Verne na poli technických vynálezů. Předjímal něco, co mělo teprve přijít.

Největší důsledky však měl jeho pohled na evoluci, kterou pojímal jako boj druhů o přežití. Ty, co se ukážou silnější, přežívají, ti slabší vymírají. Taková teorie má jednoznačně nejen přírodovědecké, ale filozofické důsledky. Boj o přežití jako jeden ze základních principů života? To už zdaleka není jen biologie a vyvrácení Starého zákona. Darwin ovlivnil nejen přírodovědu, ale lidské myšlení jako takové, což se mělo poměrně brzy ukázat v děsivých konturách.

Zneužit

Moderní věda prokázala až neuvěřitelnou schopnost přenášet poznatky z jednoho oboru do jiných disciplín. Vypadalo to velmi vědecky, ale ve skutečnosti šlo mnohdy doslova o šarlatánství. Také Darwina zneužila řada pseudovědců, kteří přitom jeho práci značně zvulgarizovali. Už jeho samotného napadlo, že teorie popisující boj o přežití by bylo možné analogicky přenést do jiné oblasti a vysvětlit například to, jakým způsobem se vyvíjejí lidské „rasy“. A je také pravda, že jedním z impulsů, které Darwina inspirovaly, byl pohled na americké indiány, kteří oproti Evropanům žili značně uboze.

Byli to ale až takzvaní sociální darwinisté a později i nacisté, kdo Darwina zneužili, aby podpořili své teorie o nadřazené rase, které patří budoucnost, a naopak o rasách nižších, které si nezaslouží přežít. Vznikla dokonce věda nazvaná eugenika, která měla za cíl starat se o vylepšení genetických vlastností člověka. Právě teorie vycházející z eugeniky vedly nacisty k vraždění postižených. Je až neuvěřitelné, jakou morální propast v lidském myšlení otevřel dobrácký muž, jehož cílem bylo jen lépe porozumět božímu stvoření.