Žluté hory: Výstup jen na vlastní nebezpečí

Jedno čínské úsloví říká: „Pokud jste viděli pět posvátných hor, tedy Tchaj-šan, Chua-šan, Sung-šan, Cheng-šan-nan a Cheng-šan-pej, už se nemusíte hnát za žádnými jinými vrcholky na světě. A pokud jste byli ve Žlutých horách, nemusíte vidět ani onu posvátnou pětici.“ Zmíněná slova jasně vypovídají o jedinečnosti tohoto neobvyklého místa.

Žluté hory neboli posvátné pohoří Chuang-šan leží v provincii An-chuej a patří k nejkrásnějším lokalitám Číny. Celkem 72 vrcholů – z nichž tři přesahují nadmořskou výšku 1 800 metrů a ostatní 1 000 metrů – pojmenovali čínští básníci a malíři, kteří zde už před dvanácti stoletími hledali inspiraci pro svou tvorbu. Můžeme se tak setkat s názvy jako Nejvyšší nebeský vrchol, Duch ukazující cestu nebo Vrchol lotosového květu.

Nejvyšším velikánem celého pohoří je Chua-šan s 2 610 metry. Zvedá se jihozápadně od Žluté řeky a má pět vrcholů – Severní, Jižní, Východní, Střední a Západní. Taoisté věří, že v hoře přebývá bůh ovládající podsvětí, proto na ní vyrostlo mnoho svatyní a chrámů, z nichž se několik dochovalo dodnes. Nejznámější je Chrám nefritového jara na úpatí, který představuje první bránu Chua-šanu. Hora po staletí přitahovala poutníky, kteří usilovali o dosažení nesmrtelnosti, protože na jejích svazích rostlo mnoho vzácných rostlin používaných v tradiční čínské medicíně a v alchymii.

Zamilovaní sebevrazi 

Poblíž samotného vrcholu uvidíte na řetězech svazky visacích zámků – milenecké dvojice si do nich podle tradice nechávají vyrýt svá jména a pak je sem připevňují navždy. Jedna z legend totiž vypráví o chudém vesnickém chlapci, který se zamiloval do dívky z bohaté rodiny. Její otec ji však chtěl provdat za majetného nápadníka, a tak milenci v den vynucené svatby utekli na Chua-šan a vrhli se společně ze skály. Proto Číňané věří, že pokud na horu vystoupáte se svým partnerem, pověsíte na řetěz zámek a klíč hodíte do hlubin pod sebou, bude vaše láska trvat věčně. V posledních třiceti letech se stal čínský velikán zejména cílem studentů, kteří sem jezdí otestovat svou odvahu a fyzickou zdatnost, načež se jim dostává velkého uznání spolužáků.

Horské lázně

Ve Žlutých horách narazíte na velmi rozmanité přírodní podmínky. Udržely se zde vysokohorské mokřiny, louky a více než polovinu celkové rozlohy pokrývá les. Rostou tu jedinečné květiny (například orchideje Huangshan magnolias) a více než 300 druhů léčivých bylin (kupříkladu ženšen čínský). Žije tady rovněž pestrá fauna: mezi horské obyvatele patří kozy, jeleni, veverky, opice, velké množství obojživelníků a obrovská populace ptáků.

Klima bývá v Chuang-šanu relativně drsné: zataženo je více než 200 dní v roce, sněží celkem 160 dní a vrcholky hor většinou halí mraky. Všude v okolí pak uvidíte typické pokroucené borovice (Pinus hwangshanensis) nejrůznějších tvarů, z nichž některé dosahují stáří až 1 500 let. Dokázaly se dokonale přizpůsobit náročným podmínkám velkých nadmořských výšek i skalnatých svahů. Ke zdejším lákadlům patří rovněž četné horké prameny (s celoroční teplotou kolem 42°), z nichž některé se vyžívají k léčbě kožních a revmatických problémů. 

Jen pro odvážné 

Místní turistické cesty jsou značeny přehledně, ne všechny však zdoláte snadno. Například na Nejvyšší nebeský vrchol vede 1 300 schodů a Kapří hřbet měří v krátkém úseku na šířku maximálně metr, a navíc jej z obou stran lemují strmé útesy. Značná popularita místa znamená, že zde bývá většinu roku doslova hlava na hlavě – až tisíce turistů denně. Úzké chodníčky jsou nacpané k prasknutí a nízká zábradlí na jistotě také nepřidají. Stezky navíc nikdo neudržuje, a na svazích Chua-šanu tak každoročně dochází k několika úmrtím. Žluté hory jsou protkány desítkami kilometrů kamenných schodišť, chodníků, řetězů a zábradlí vytesaných do skal. Na volný pohyb po krajině můžete v podstatě zapomenout, zato se však lze podívat do míst, kam se dříve dostaly pouze horolezecké výpravy.

TIP: Pohlédnout do Tváře nebes: Cestou necestou pod Mount Everest

V Chuang-šanu se nachází také nejnebezpečnější turistická cesta na světě. Vznikla již v 3. a 4. století jako obchodní trasa – odvážlivcům totiž o poznání zkrátila cestu přes hory. Táhne se až ve výšce 200 metrů a tvoří ji úzké chodníčky ze dvou dřevěných prken, strmé žebříky a řetězy připevněné ke skále. Zábradlí ani jakékoliv jiné bezpečnostní prvky však nečekejte. Kolem skalní stěny fouká silný vítr a často ji bičuje déšť. Rozhodně tedy stezku nezkoušejte projít v zimě – mohlo by jít o váš poslední výstup.