Zkrocení zlé Sibiře: Krvavá historie země za Uralem

Car Ivan IV. Hrozný vyhověl 4. dubna 1558 žádosti kupce Anikeje Stroganova o výlučnou správu pustého území podél řeky Kamy a na východ od města Perm. Stroganov, jehož rodina zbohatla díky těžbě soli a z obchodu s kavkazskými kmeny, měl velké plány. Carský výnos mu povolil kácet lesy, lovit v jezerech a řekách, těžit sůl či nerosty a osidlovat pustý kraj bezzemky z jiných částí Ruska, dokonce i zběhlými vojáky a nevolníky.

Aby mohl kupec své investice zabezpečit, svěřil mu car právo vybírat daně, najímat žoldnéře a stavět pevnosti. V roce 1563 se Stroganovovo oprávnění rozšířilo na všechna východní území, která dokáže osídlit a zajistit. Přidělování půdy soukromníkům představovalo v carské říši extrémně vzácný jev, ale ojedinělý počin se stal základem pozdějšího ovládnutí Sibiře.

Na březích Jeniseje

Když v roce 1573 přinesl posel caru Ivanovi kožešinový šat chána Kučuma, jenž ovládal povodí řeky Irtyše a padl rukou stroganovovských donských kozáků, dostala zmíněná kupecká rodina odměnou právo dědičně spravovat veškeré území za Uralem. V průběhu 17. století jí již plynuly ze Sibiře slušné zisky. Doba „smuty“, politické krize moskevského státu, rozšířila zástupy uprchlíků, kteří pustý region osidlovali. Místo zemědělství se však věnovali lovu, těžbě i boji s domorodými kmeny. 

Stroganovové provozovali konvoje a zásobovali osadníky jídlem. Snaha zajistit co nejvyšší výnosy přiměla cara Borise Godunova zřídit v roce 1601 na Jeniseji tvrz Mangazej, kam měli zástupci kupeckého rodu každoročně odvádět třetinový podíl ze zisku. Řeka se tak stala hospodářským srdcem sibiřské kolonie, neboť na jejích březích se usedlíci zabývali zemědělstvím.

Zapomenutý objev

Roku 1637 položili Stroganovové základy Jakutska coby nového centra kolonie a záhy narazili na netušené bohatství: Ke kožešinám, mrožím klům, rybám a kovům přibylo zlato. Expedice, které rod financoval, prošly při pátrání po solných a zlatých ložiskách téměř celou Sibiř. O deset let později založili průzkumníci obchodní stanici u Bajkalu a v roce 1648 stanuli kozáci vedení Semjonem Děžněvem na Kamčatce a u Beringovy úžiny. 

TIP: Ruský Klondike: V čem byla jiná zlatá horečka na Uralu a na Sibiři

Jejich objev ovšem upadl v zapomnění: Na Kamčatce se nepodařilo najít žádné nerosty, a když tedy dánský mořeplavec Vitus Bering téměř o století později podnikal vlastní objevitelské výpravy, o existenci starších záznamů se nevědělo. Vynořily se až zhruba dvě dekády po jeho plavbě.