Zkáza chlouby švédského loďstva: Proč šel válečný koráb Vasa ke dnu?

Nejznámější válečná loď, která měla brázdit Baltské moře, byla postavena pro švédského krále Gustava II. Adolfa z dynastie Vasa. Největší válečná loď své doby však klesla ke dnu roku 1628 během své první plavby dlouhé pouhých 1 300 metrů

25.12.2019 - František Stellner



Ve čtvrtek 10. srpna 1628 vyplulo ze stockholmské loděnice několik lodí. Největší z nich, Vasa, vypálila jednu slavnostní salvu a majestátně pokračovala směrem na volné moře. Náhle ji zasáhly poryvy větru, po prvním se trochu zhoupla, při druhém se ale již naklonila a začala otevřenými dělovými střílnami nabírat vodu. Nakonec se potopila a spolu s ní také asi 50 námořníků ze stopadesátičlenné posádky. Díky moderní technice můžeme dnes zachovalý vrak lodi obdivovat v jednom z nejlepších a nejvyhlášenějších skandinávských muzeí.

Jedinečné dílo

V prvním roce stavby lodi Vasa byla poražena tisícovka dubů. Tesaři s šablonami jednotlivých částí lodi procházeli lesy v kraji Södermanland, aby našli vhodné stromy. Kmeny pak byly dopraveny na poloostrov Blasieholmen v dnešní stockholmské čtvrti Norrmalm, kde prvního ledna 1626 začala vlastní stavba. Podílelo se na ní okolo 400 tesařů, truhlářů, řezbářů, natěračů, sklenářů, výrobců plachet, kovářů a mnoho dalších řemeslnických profesí i pomocníků.

Loď byla 69 metrů dlouhá, 12 metrů široká, u stěžně vysoká téměř 52 metrů a vážila 1 200 tun. Celková plocha plachet činila asi 1 300 m², zadní paluba se nacházela necelých 15 metrů nad hladinou moře. Vasa byla vybavena 64 děly, které většinou vystřelovaly jedenáctikilogramové náboje. Během jedné boční salvy mohla loď vypálit náboje o celkové hmotnosti přes čtvrt tuny, včetně protilodních nábojů a střel určených k ničení živé síly soupeře směsí olověných kuliček a hřebíků, které se po výstřelu rozletěly do všech stran a způsobovaly strašná zranění. Z paluby se daly odpalovat také dělové koule spojené řetězem, které měly strhat lanoví a oplachtění soupeře, a zbavit ho tak možnosti manévrovat. Takovou palebnou sílu tehdy neměla na Baltu žádná jiná loď. Většina děl pocházela od jednoho výrobce a měla stejnou ráži 146 milimetrů, což bylo na svou dobu velmi moderní opatření. Starší lodě se totiž vyzbrojovaly děly z různých lodí i pozemních pevností, což negativně ovlivňovalo efektivitu střelby.

Také výzdoba vlajkové lodi Vasa byla velkolepá, zdobilo ji mimo jiné více než 700 soch, jejichž rozšklebené obličeje měly demonstrovat sílu severského království a současně zastrašit protivníka. Jednalo se o vyobrazení římských bojovníků, lvů, vodních víl, smyšlených postav i řeckých bohů. Figury byly vytvořeny buď v renesančním, nebo raně barokním stylu a byly pomalovány zářivě pestrými barvami. Umělci hledali inspiraci zejména v bibli, ale také v řeckých a římských pověstech či v kronikách píšících o udatných švédských panovnících.

Příčina zkázy

Proč se skvost švédského loďařství potopil? V této době se při stavbě lodí ještě nepoužívaly nákresy plánů v dnešní podobě, ale pouze proporce lodí, které byly již postaveny a osvědčily se na moři. Stavitel lodi Hybertsson postupoval stejně a stavbu pojal tradičně – plavidlo mělo jednu hlavní palubu s děly. První problém vyvstal poté, co se Gustav II. Adolf dozvěděl, že polský král si nechává stavět podobně velkou loď. Vydal proto v roce 1627 rozkaz, aby na horní dělové palubě byla instalována děla ve stejném množství a stejného kalibru jako na dolní dělové palubě, aby se tak zvýšila palebná síla.

Jednalo se o problematický krok, v jehož důsledku se statika Vasy vymkla kontrole. Kvůli navýšení počtu děl, a tedy i hlubšímu ponoru lodi se otvory pro děla na dolní palubě ocitly i při mírném náklonu plavidla pod čarou ponoru, přičemž zvýšené těžiště ještě zvětšovalo vratkost lodi. Jako balastní zátěž, která měla lodi dodat stabilitu, posloužilo 120 tun velkých kamenů umístěných na její dno. Ukázalo se však, že ani to nestačilo.

Druhý závažný problém způsobila skutečnost, že na horní palubě byly postaveny vysoké můstky, které měly umožnit zahákování, tedy přiražení k nepřátelskému plavidlu a jeho obsazení výsadkem vojáků. Můstky ale též velmi neblaze ovlivnily stabilitu Vasy. Také kvůli nim se nedokázala po silnějším nárazu větru srovnat na rovný kýl. Třetí problém způsobil lidský faktor, když kapitán Söfring Hansson nevydal rozkaz zavřít kryty dělových střílen.

TIP: Parník Great Eastern: Prokleté plující město

Bezprostředně po potopení lodi zahájil nejvyšší vládní úřad, Říšská rada, vyšetřování. V září byl svolán zvláštní soudní dvůr, kterému předsedal říšský admirál Gyllenhielm. Byl jedním z nejvlivnějších hodnostářů i kvůli tomu, že se narodil jako nevlastní bratr krále Gustava II. Adolfa. Obvinění si vyslechli kapitán lodi Söfring Hansson, stavitel lodi Hein Jacobsson, čtyři důstojníci a dva podnikatelé. Během výslechů se ale viníka najít nepodařilo. Jako příčiny potopení lodi byly konstatovány vratkost plavidla a malá šířka trupu. Ve skutečnosti měl odpovědnost za ztroskotání lodi nést král, který svéhlavě trval na změně projektu, ale o tom samozřejmě nemohlo být ani řeči. Nakonec nebyl vynesen žádný rozsudek.


Další články v sekci