Život bez odpadků: Jak být zero waste
Zatímco ve spoustě českých domácností se ještě ani pořádně nezabydlelo recyklování, ve světě nabírá na síle hnutí, jehož stoupenci dovedou svou roční produkci smetí vměstnat do malé skleničky
Bea Johnsonová pro své internetové stránky pózuje s půllitrovou sklenicí, která je plná kousků plastu a různých útržků či přebytků, jež obvykle nalezneme v odpadkovém koši. Nesnaží se přitom prodat dózu ani předvést její obsah: Uvnitř nádoby se ukrývá veškerý nerecyklovatelný odpad, který za rok vyprodukovala její čtyřčlenná rodina.
Bea je zakladatelkou hnutí „zero waste“ neboli „život bez odpadu“, jež vzniklo v duchu hesla „odmítej, co nepotřebuješ; redukuj, co potřebuješ, ale nemusíš mít; zužitkuj; recykluj a kompostuj“. Životní filozofie se stala také sloganem její knihy Zero Waste Home, tedy „dům bez odpadu“, která slouží coby bible šetrného životního stylu, k němuž se dnes hlásí stále víc lidí.
Zahlceni odpadem
Podle údajů Eurostatu vyprodukovala v roce 2016 Evropská unie 246 milionů tun komunálního odpadu, přičemž „pouhých“ 10,2 % skončilo na skládkách – zbytek se recykloval, ať už opětovným využitím, nebo spálením na výrobu elektřiny. Občané USA na druhé straně vyhodili v roce 2013 celkem 254 milionů tun a recyklovalo se jen 34 %. Největší americké skládky se rozrůstají až o 8 000 tun odpadků denně, ale ne všichni jsou vůči tomuto trendu lhostejní.
Již v roce 2008 založila Bea Johnsonová svůj blog Zero Waste Home, kde zahájila osvětu o ohleduplnějším vedení života a nakládání s odpadky: Zatímco zbytku planety vládla standardní recyklace, Bea se rozhodla jít mnohem dál a přebytky nejen třídit, ale rovnou nevytvářet. Postupně získala řadu skalních fanoušků, které inspirovala k ohleduplnosti, a nakonec vydala zevrubný knižní návod na šetrný život – načež se zrodilo hnutí.
Noste si nádobí
Aby dokázala veškeré rodinné přebytky za rok vměstnat do půllitrové skleněné dózy, nemusí se Bea překvapivě nijak zásadně omezovat – stačí dodržovat několik chytrých a jednoduchých pravidel. V desateru „jak být zero waste“ figuruje na prvních příčkách doporučení nosit s sebou kovovou či skleněnou nádobu, během dne ji doplňovat, a nahradit tak balené nápoje. V podobném duchu je rada vyrážet na cesty s vlastním hrnkem na kávu, do nějž mohou posléze černý nápoj servírovat například prodejci na ulici. Proti produkci plastů směřuje rovněž nakupování s plátěnými taškami, které jsou na rozdíl od igelitek pevné a opětovně použitelné.
Radikální ekologové nesmrkají do papírových kapesníků – nosí textilní. Dámy řeší „své dny“ místo tamponů či vložek silikonovými kalíšky. K čištění zubů slouží organické a recyklovatelné kartáčky a v neposlední řadě se dostává ke slovu kompostování: Američané například vyhodí 40 % nakoupených potravin, protože s nimi nezacházejí dostatečně efektivně. Nakládání s biologickým odpadem je však velmi komplikované a na skládkách se z něj uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého. Řešení představují standardní zahradní komposty nebo domácí bytové kompostovače.
Bez obalu
Pokud v okolí najdete obchody, které prodávají potraviny na váhu, můžete tam vyrazit s vlastními skleněnými či kovovými dózami, takže domů neponesete hromadu kartonových nebo plastových obalů. Podobné prodejny zatím bohužel fungují pouze ve větších městech – u nás například v Praze, Brně, Olomouci či Zlíně. Na váhu tam můžete položit nejen luštěniny, kakao nebo těstoviny, ale také třeba mycí a prací prostředky.
Ne každého ovšem potěší, že nebalené a organické zboží stojí obvykle víc než to, které lze běžně koupit v supermarketu. Vyšší cenovku má také řada jiných zero waste produktů, kvůli nimž se veřejnost na hnutí často dívá jako na další rozmar „zhýčkané generace“ mileniálů. Nicméně podle Kathryn Kelloggové není podstatné, aby se roční produkce smetí vešla do skleničky – stačí žít alespoň částečně ohleduplně.
„Zapojit se může každý,“ vysvětluje blogerka. „Například já pocházím z Arkansasu, kde nekoupíte zboží bez obalů a kde neexistují pokročilé recyklační programy ani obecní komposty. I když vám ovšem stát nepomáhá, neznamená to, že byste na recyklaci měli zanevřít. Prostě se jen zapojíte podle svých možností.“
Kilogram čokolády
Ashley Katchadourianová nicméně dodává, že „nestačí pouze vést vlastní domácnost v duchu zero waste, ale je také potřeba na základě této ideologie nakupovat a podporovat nejrůznější společnosti“. Ačkoliv totiž třeba maliny dostanete v obchodě volně a můžete si je nabrat do skleničky, za jejich pěstováním možná stojí firma, která při zpracování vytváří obrovské množství odpadu.
Například průmyslová výroba 1 kg čokolády vyžaduje 17 000 litrů vody a na 1 kg hovězího padne 15 000 litrů. Většina tohoto objemu směřuje na zalévání plantáží a pěstování krmiva, část se však vyplýtvá při zpracování v závodech a obvykle skončí místo čištění a recyklace v moři. Řada blogerů v čele s Beou Johnsonovou proto vytváří databáze obchodů, jež prodávají potraviny a zboží vyprodukované s ohledem na životní prostředí.
Hořké smetí
Kupní síla hnutí je přitom velmi silná, jak dokazují i společnosti, které se chlubí svým přechodem na zero waste produkci. Americké Nestlé již v roce 2015 oznámilo, že žádná z jeho 23 továren neprodukuje odpad, který by se musel odvážet na skládky. Nábytkový gigant IKEA prý bude do roku 2020 celých 90 % odpadu – ať už z prodejen, či továren – recyklovat nebo spalovat na energii.
Ovšem stejně jako každé hnutí se ani „život bez odpadu“ neubránil extremistům a radikálům, toužícím být papežštější než papež. V on-line diskusích tak hlasitě kritizují „malověrné“, kteří ve své snaze nezašli dostatečně daleko. „Můj blog se ještě ani pořádně nerozjel, a už dostávám neuvěřitelné množství nenávistných e-mailů,“ postěžovala si Kelloggová, která od založení stránky v roce 2015 sklidila kritiku mimo jiné za ježdění autem či létání. Čtenáři jí také vyčetli, že nemá doma čističku „šedé vody“ (znečištěná voda bez fekálií a moče), a vadí jim i používání toaletního papíru. Vegani ji kritizují za konzumaci vajec a kdosi ze vzdálenější rodiny prý na návštěvě obcházel celý její byt a upozorňoval ji na každou věc z plastu…
Po vzoru královny
„Bezodpadová“ komunita se tak často setkává s nelibým přijetím. Ani pohled skrz prsty však jejím členům nebrání žít pouze s minimální produkcí smetí. Lepší vyhlídka do budoucnosti jde navíc ruku v ruce s aktuální snahou Organizace spojených národů bojovat proti jednorázovým plastům. OSN inspirovala dokonce i britskou královnu Alžbětu II., jež nařídila odstranit z Buckinghamského paláce například kelímky a brčka.
Skupiny zaměřené na zero waste mají jen na Facebooku statisíce členů. Česko-slovenská komunita přitom přilákala bezmála 14 tisíc lidí a na sociální síti ji najdete pod názvem „Bez odpadu (zero waste) CZ/SK“.
České odpadky
Za rok 2016 vyprodukovala Česká republika 25,8 milionu tun smetí, přičemž 3,6 milionu tun připadlo na komunální odpad. Každý Čech tak ročně vyhodil 339 kg netříděných přebytků. Polovina komunální části skončila na skládkách. Zařízení pro energetické využití spálila 584 000 tun odpadu, dalších 958 000 tun se vytřídilo a zpracovalo na recyklačních linkách.