Vitamín D: Zázračný elixír života, nebo jen nafouknutá bublina?
Získal si pověst látky, která chrání lidské zdraví na mnoha frontách. Nejnovější výzkumy ale tuto představu o vitaminu D vyvracejí. Přemrštěné jsou i požadavky na jeho hladiny v lidském těle. Má smysl ho uměle doplňovat? Hrozí předávkování? A jaké jsou jeho skutečné schopnosti?
Dlouho byl vitamin D spojován především s metabolismem vápníku a růstem kostí. Však se mu také přezdívalo „antirachitický vitamin“, protože působí jako prevence těžkého postižení kostí známého jako křivice neboli rachitis. Počátkem 21. století se objevila v lékařských časopisech řada studií, z nichž vyplývalo, že vitamin D má na lidský organismus podstatně širší spektrum účinků. Jeho nízké hladiny v krvi se ukazovaly u lidí trpících kardiovaskulárními chorobami, zhoubnými nádory, ale i cukrovkou, autoimunitními onemocněními, depresemi, demencí nebo Parkinsonovou chorobou.
A od toho už byl jen krůček k představě, že vitamin D nás před těmito chorobami ochrání. Stačí si jen zajistit jeho dostatečnou úroveň v těle. Nejjednodušší způsob „užívání“ spočívá ve vystavení holé kůže slunečnímu záření, nebo v polykání tablet s vitaminem, které nahradily „rybí tuk“ – tedy olej z tresčích jater. Mnozí odborníci zvedali varovně prst a upozorňovali na starou pravdu – všeléky neexistují, a proto jím není ani vitamin D. Lékařské studie, jež měly prokázat léčebné či preventivní účinky vitaminu, daly skeptikům za pravdu.
Velká studie – velké zklamání
Skutečnou sílu vitaminu D jasně ukázala rozsáhlá studie VITAL týmu vedeného epidemioložkou JoAnn Mansonovou z Harvard Medical School v americkém Bostonu. Vědci pro ni získali 26 000 dobrovolníků, kterým podávali buď 2 000 mezinárodních jednotek (IU) vitaminu D, nebo neúčinné placebo. Ani dobrovolníci, ani lékaři hodnotící zdravotní stav účastníků studie nevěděli, kdo co užívá. V průměru byli lidé do studie zapojeni přes pět let. Lékaři očekávali razantní zlepšení zdravotního stavu u skupiny užívající vitamin, ale k jejich velkému překvapení si tito lidé vedli stejně jako dobrovolníci s placebem.
Vitamin D nezabíral ani proti kardiovaskulárním chorobám, ani proti nádorovým onemocněním. Vědci pátrali po dalších možných přínosech vitaminu, ale ty nebyly patrné v případech demence, obezity, migrén, degenerace oční sítnice či bolesti kloubů. Užívání vitaminu D nesnížilo dokonce ani četnost zlomenin. Další podobné, i když ne tak rozsáhlé studie nepotvrdily preventivní účinky vitaminu D proti cukrovce. Novozélandští lékaři dokonce provedli studii, v níž dostávali dobrovolníci „koňskou dávku“ 200 000 IU vitaminu D, ale ani oni nepozorovali žádný přínos.
Výsledky studií vědcům nedávaly smysl. Mnozí byli totiž přesvědčeni, že valná část populace trpí nedostatkem vitaminu D. Ale i v tom se mýlili. Normy pro vitamin D v lidském organismu, ale i jejich interpretace poznamenala četná nedorozumění. V roce 2011 vznikla ve Spojených státech skupina expertů, která pečlivě prostudovala všechny relevantní vědecké studie o účinku vitaminu D na lidské zdraví. Došla k závěru, že organismus reaguje na podávání vitaminu D posilováním stavby kostí, dokud jeho koncentrace nevystoupá na 12 až 16 nanogramů na mililitr. Při koncentracích nad 20 nanogramů na litr už není efekt užívání vitaminu patrný. Experti proto stanovili hodnotu 20 jako horní mez „zdravých hodnot“ s tím, že koncentrace 16 nanogramů na mililitr je v pořádku. Při následném měření mezi obyvatelstvem se ukázalo, že většina lidí má více než 20 nanogramů vitaminu D na mililitr krve.
Vitaminové náboženství
Skupina odborníků stanovila doporučený denní příjem vitaminu D na 400 IU a mohlo se zdát, že komise expertů udělala v otázce vitaminu D jasno. Jenže někteří lékaři si její závěry chybně vyložili a brali hodnotu 20 nanogramů na mililitr jako minimální hodnotu. Za žádoucí prohlašovali zbytečně vysoké hodnoty nad 20 nanogramů na mililitr. Ani tím však nebyl nedorozuměním konec. Doporučené hladiny vitaminu D v krvi stanovila také americká Endocrine Society a ta prohlásila jakékoli hladiny pod 20 nanogramů na mililitr za nedostatečné a hladiny od 21 do 29 nanogramů na mililitr za snížené. Tím se zmatek v představě o normálních hodnotách vitaminu D v krvi ještě zvýšil. Řada lékařů považovala za správné hodnoty nad 30 nanogramů na mililitr, i když velmi solidní studie dokazovaly, že ukládání vápníku do kostí je dostatečné už při hladině 8 nanogramů vitaminu D na mililitr krve.
V souladu s přemrštěnými nároky na zdravé hladiny vitaminu D v těle eskalovala i doporučená množství pro denní příjem tohoto vitaminu. Americký endokrinolog Michael Holick užíval denně 6 000 IU vitaminu D a svým pacientům ho doporučoval v denních dávkách 2 000 až 3 000 IU. Většina lidí ale doplňovat vitamin D potravinovými doplňky nepotřebuje. Jasně to ukázala studie, v níž vědci pod vedením Michelle Rockwellové z Virginia State University zkoumali lékařské záznamy pacientů z amerického státu Virginia.
Zjistili, že zhruba každému desátému pacientovi lékaři předepsali test na vitamin D, i když k tomu vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocných nebyl žádný důvod. Zbytečnost testů dokládá fakt, že 75 % vyšetření na vitamin D skončilo s verdiktem: v normě. A to byly výsledky testů hodnoceny podle chybné stupnice, která bere za normální hodnoty mezi 30 až 99,9 nanogramu na mililitr. „Doufali jsme, že studie VITAL tuhle pochybnou praxi změní,“ říká endokrinolog Clifford Rosen z Maine Medicine Center's Research. „Jenže kolem vitaminu D se vytvořilo náboženství. Studie VITAL sice přináší důkazy, ale lidé jim nevěnují pozornost.“
Aura „Déčka“ nemizí
I když většina lidí doplňky nepotřebuje, nelze zapomínat na menšinu, pro kterou může být tento vitamin nedostatkový. Patří k ní například kojenci. Mateřské mléko neobsahuje dostatek vitaminu D, a dětští lékaři proto doporučují podávat kojeným dětem vitamin D v dávce 400 IU denně. Vitamin D by měli užívat i lidé s onemocněními, jako je Crohnova choroba, cystická fibróza, celiakie a některá onemocnění jater a ledvin. Na druhé straně se mohou někteří lidé domnívat, že mají nedostatek vitaminu D, i když to není pravda, protože v jejich případě dávají testy na vitamin D podhodnocené výsledky.
V testech na vitamin D se v krvi měří hladiny 25-hydroxyvitaminu D, z něhož vitamin vzniká. 25-hydroxyvitamin je vázán na nosný protein a někteří lidé mají genetické dispozice, které posouvají poměr mezi vázaným a nevázaným 25-hydroxyvitaminem ve prospěch jeho volné formy. Stanovení zacílené na vázanou formu tak dává zkreslený obraz o dostupnosti vitaminu v organismu. Tato genetická dispozice je častá u lidí afrického původu. Mylná je i představa, že vitaminem se nelze předávkovat.
„Vitamin D je nezbytný pro naše zdraví, ale potřebujeme ho jen v malém až středním množství,“ říká JoAnn Mansonová, která neodrazuje od užívání vitaminu D v doplňcích až do 2 000 IU denně. Před vyššími dávkami však varuje s odvoláním na studie, v nichž se nadbytek vitaminu D projevoval zvýšeným rizikem nebezpečných pádů. Vysoké dávky vitaminu mají zřejmě negativní vliv na centrální nervový systém, což vede k narušení rovnováhy. Mansonová také upozorňuje na fakt, že některé potraviny, např. oleje, tuky a mléko, jsou cíleně obohacené vitaminem D. Jejich konzumací si tak hladiny vitaminu D v těle průběžně zvyšujeme. Koncentrace vitaminu D v krvi jsou proto u dnešní populace vyšší, než tomu bylo před pár desetiletími.
Doplněk pro štíhlé?
Byla by chyba sklouznout od nekritického obdivu k vitaminu D k jeho zavržení. Ve studii VITAL se ukázalo, že u štíhlých lidí nebo lidí s normální tělesnou hmotností doplňky s vitaminem D o něco málo snižují výskyt rakoviny a autoimunitních onemocnění. Tento ochranný účinek se neprojevil u lidí s nadváhou či obezitou. Jde o předběžné výsledky, které je nutné potvrdit dalšími studiemi, ale vědci se domnívají, že nadbytečný tělní tuk může nějakým způsobem účinky vitaminu D blokovat.
Prokázat tento pozitivní účinek vitaminu D bude obtížné vzhledem ke skutečnosti, že obezita je sama o sobě významným rizikovým faktorem pro rozvoj rakoviny i autoimunitních onemocnění. Vitamin D by mohl také chránit před rozvojem cukrovky druhého typu.
Aura vitaminu D jako nedostatkové a zdraví prospěšné látky ještě nějakou dobu přetrvá. Podobně jako jiné vitaminy má pro lidi své kouzlo. Je levný, relativně bezpečný a reklamy mohou těžit z faktu, že jde o látku přírodního původu. Spotřebitel pak vnímá vitamin D jako „přirozený “ a staví si ho jako protipól léků.
V lidském povědomí už se hluboce zakořenila představa, že všechny vitaminy zlepšují zdraví. Při jejich užívání se lidem nejednou opravdu uleví od potíží, což je ale z významné části důsledek placebo efektu. Pokud bychom si měli z vývoje poznatků o vitaminu D odnést nějaké ponaučení, pak bychom si ho mohli formulovat následně: Vztah mezi vitaminem a onemocněními je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo.
Kde bereme „Déčko“?
Vitamin D se vyskytuje v pěti formách označovaných jako D2 až D6. Hlavní jsou formy D2 čili ergokalciferol a D3 neboli cholekalciferol. Vitamin D2 je produkován v plísních a kvasinkách z ergosterolu (tzv. provitaminu D2), zatímco vitamin D3 je produkován v kůži účinky ultrafialového záření typu B na 7-dehydrocholesterol (tzv. provitamin D3). Provitaminy D jsou biologicky neaktivní a nestabilní. V teple se rozkládají za vzniku vitaminů D. Provitamin D3 se při delším působení UVB rozpadá na neaktivní molekuly lumisterol a tachysterol. Organismus se tak brání nadměrné produkci vitaminu D, který je ve vysokých dávkách toxický.
Významným zdrojem vitaminu D jsou potraviny. Nejvíce jej může člověk získat z rybího masa. Zdrojem vitaminu D pro ryby jsou mikroskopické řasy obsahující jak vitamin D3, tak provitamin D3. Vitamin i provitamin se v potravním řetězci ryb akumulují, takže dravé ryby jsou jejich vydatnějším zdrojem. Vitamin D3 se vyskytuje i v některých rostlinách, ale tento zdroj není z hlediska lidské výživy významný. Z rostlinné stravy může člověk získat vitamin D2. Nedostatek vitaminu D nastává v situacích, kdy člověk nevystavuje kůži dostatečně intenzivnímu slunečnímu záření a nemá v jídelníčku potraviny, které tento vitamin obsahují ve významných množstvích.