Zimní královna: Alžbětě Stuartovně se po Bílé hoře zhroutil svět
V říjnu 1619 přijíždí s velkou pompou do Prahy nový královský pár. Je to kurfiřt Fridrich Falcký se svou atraktivní a vyzývavě oděnou manželkou Alžbětou. To ještě ani jeden z nich netuší, jak brzy a potupně budou ze „svého“ království utíkat.
Přenesme se do Londýna, kde se jednoho únorového dne roku 1613 koná slavná svatba. Anglický král Jakub I. vdává svou sedmnáctiletou dceru Alžbětu za stejně mladičkého falckého kurfiřta Fridricha. Následné oslavy trvají dva měsíce a jsou tak velkolepé, že tatíčka nevěsty málem zruinují. Účastníci svatby tehdy zhlédli Shakespearovu hru Zimní pohádka, odehrávající se v Čechách. Sotva tehdy mohl někdo tušit, že za šest let usednou novomanželé na český trůn a že zde prožijí jednu zimu, čímž jejich „zimní pohádka“ definitivně skončí.
Hledá se ženich
Alžběta pocházela ze slavného stuartovského rodu. Její babičkou byla královna Marie Stuartovna. Stejně jako ona byla i Alžběta velice krásná a hlavně mimořádně ctižádostivá. Narodila se v době, kdy byl její otec Jakub Stuart pouze králem skotským a po anglické koruně jen pokukoval. Nejspíš také proto dal své dcerce jméno po slavné anglické panovnici. Když umírala, předala mu svou vládu, a tak se jeho sen splnil. A z jeho dcery se rázem stala skvělá partie! V jednom měl Jakub Stuart jasno. Manželem jeho dcery se musí stát rozhodně protestant. Přece nezavleče Anglii do nějakých dalších náboženských sporů.
To rozhodlo, proč volba padla na Fridricha Falckého, i když se jich o ruku krásné královské dcery ucházelo víc. Byl to však okouzlující mladík, který si nejen svým vzhledem, ale i dokonalým vystupováním a zájmem o umění získal okamžitě srdce nevěsty stejně jako celého londýnského dvora. Tedy až na Alžbětinu matku Annu Dánskou. Ta jediná nad tím, že si její dcera bude brát „nějakého kurfiřta“, nejásala. Významnou roli ale hrál pochopitelně fakt, že Fridrich i přes své mládí patřil k významným představitelům Protestantské unie, náboženského uskupení, které stálo v protikladu ke Katolické lize. Pozdějšími historiky byly ovšem vzpomínány i nepříliš lichotivé Fridrichovy vlastnosti jako nerozhodnost, bázlivost, měkkost, ale třeba i domýšlivost.
Nabídka, která se neodmítá
Alžběta a Fridrich spolu tvořili opravdu krásný a milující pár. Prvních idylických šest let strávili v německém Heidelbergu, kde se jim narodily tři děti. Když byla Alžběta počtvrté těhotná, přišla z Čech lákavá nabídka... Situace v Českém království nebyla na počátku 17. století vůbec jednoduchá. Vládnou tu katoličtí Habsburkové, většina obyvatel se ale hlásí k protestantskému náboženství. A Rudolfův Majestát, dokument z roku 1609 zaručující náboženskou svobodu, je neustále porušován. Když císař Matyáš nemaje dětí určí za svého nástupce bigotního katolíka Ferdinanda Štýrského, má už toho česká šlechta tak akorát dost. Vzbouří se a po pražské defenestraci se ohlíží po novém králi. A napadne je protestant Fridrich Falcký.
Čeští stavové se naivně domnívají, že v případě nutnosti Čechám vojensky či finančně pomůže anglický král. Přece nenechá svou dceru „ve štychu“. A nejen to. Doufali i v pomoc Alžbětina strýce dánského krále Kristiána IV. a spoléhali na příbuzenství s nizozemským místodržícím Mořicem Oranžským. Jak hluboce se mýlili! I když sebevědomý Fridrich zpočátku malinko váhal, ambiciózní Alžběta, která tolik toužila po královském titulu, ho snadno přesvědčila, jaké je český trůn terno. Fridrichovi bylo teprve třiadvacet let, příliš zkušeností neměl. Neprokoukl, jaký danajský dar získal.
Peníze v první řadě
Po triumfálním příjezdu do Prahy se ve Svatovítské katedrále koná slavná korunovace falckého páru. Zanedlouho v prosinci 1619 se v Praze narodí princ Ruprecht, Alžbětino třetí dítě, vítané celým českým národem. Ruprechtovy velkolepé křtiny byly poslední šťastnou událostí v Alžbětině životě. Potom už to taková idyla nebyla.
Co od Fridricha čeští stavové očekávají? Především peníze, kterých se jim zoufale nedostává. Další omyl. Když se Fridrich dozví, kolik by od něj česká pokladna potřebovala, může se jen pousmát: 3 800 000 zlatých?! Na válečný účet českých stavů k začátku roku 1620 rozhodně nemá! Plná polovina z toho čeká na zaplacení. Zoufalá situace! A tchán Jakub? Ten považoval Fridrichovo kralování za nezodpovědné dobrodružství. Jako absolutista přece nemůže finančně či vojensky podporovat nějakou vzpouru proti panovníkovi, byť katolickému. Ostatně zetě varoval.
Královna si v Čechách příliš nezvykla. Česky neuměla ani slovo, německy jen lámaně, naopak francouzsky zde uměl málokdo a anglicky nikdo. Navíc královna se konzervativní české společnosti zdála příliš veselá a společenská. Ani Fridrich česky neuměl, proto se k všeobecné nelibosti obklopoval svými německými rádci, za což jej často kritizovali. Doma se vlastně příliš neohřál, vojenské povinnosti ho stále častěji odváděly k vojsku. Svou manželku ale miloval a denně jí psal dopisy plné lásky a něhy. To už se ale blíží ona nešťastná bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620, která udělá jednoročnímu kralování „zimního páru“ konec.
Tajný útěk a neradostná léta
Opět těhotná Alžběta utíká i s Fridrichem z Prahy. A on brzy ztrácí i své dědičné falcké země. Nikde je nechtějí! Ani v Braniborsku, ba ani v Anglii. Anglický král se sice uvolí platit Alžbětě rentu, ale do rodné Anglie nesmí. Soudobá karikatura kreslí Fridricha i Alžbětu, jak s žebráckou holí a novorozeňátkem bloudí Evropou. Nakonec musejí s povděkem přijmout nabídku Alžbětina strýce a usadit se v Haagu. Jejich skromný dvůr čas od času uvítá věhlasné učence i umělce té doby. Také našeho Jana Amose Komenského či francouzského filozofa a matematika Reného Descartesa. Sen o království skončil, jako česká královna se však Alžběta podepisovala do konce svého života …
V Haagu v roce 1632 zastihne šestatřicetiletou Alžbětu zpráva, že její milovaný manžel podlehl na cestách tyfové nákaze. Vyrojily se i spekulace, že byl snad v Mohuči otráven. Alžběta zůstává na výchovu sirotků sama a s novou skutečností se těžko smiřuje. Není ušetřena ani bolesti, když několik jejích potomků umírá. Ale největší ránu ji prý zasadily dvě z jejích dětí, které přestoupily ke katolictví.
V dalších letech jí v Haagu dělá společnost o dvanáct let mladší anglický šlechtic William Craven. Ten kdysi bojoval ve Fridrichově vojsku a Alžbětu snad už tehdy tajně miloval. Samozřejmě vzniknou řeči, že jsou milenci či dokonce tajní manželé! Vše zůstává jen v rovině spekulací, žádné důkazy o románku neexistují.
A další roky? Ještě těžší!
Anglická revoluce a následná poprava jejího bratra Karla I. v roce 1649 Alžbětu přímo vyděsily. A k tomu každodenní finanční problémy! Nepomůže jí ani její syn Karel Ludvík, který se po podepsání vestfálského míru stává falckým kurfiřtem. Na konci života se na ni přece jen usmálo trochu štěstí. Anglický parlament jí schválil dar 10 000 liber šterlinků a král Karel II., její synovec, ji pozval v roce 1661 do rodné Anglie. Těšila se, jak si tu odpočine. Bohužel po roce zde umírá v náručí svého syna Ruprechta a nejsmutnější na tom je, že právě v den výročí své svatby. Pochovají ji ve Westminsterském opatství, v tradičním pohřebišti jejích předků.
