Feministka Mary Wollstonecraftová: Hlasitá a nemravná obhájkyně žen
Základy moderního feminismu se vážou k jedné z nejvíc nenáviděných žen konce 18. století – k Angličance Mary Wollstonecraftové. Vzepřela se totiž dobovému postavení dam svým voláním po všeobecných lidských právech a rovném vzdělání pro obě pohlaví
Dobová mentalita nebyla ženám zrovna nakloněna. Většinou bývaly zobrazovány coby pavlačové drbny, alkoholičky či staré panny. Příliš zastání přitom neměly ani u nejpokrokovějších myslitelů druhé poloviny 18. století. Například Jean-Jacques Rousseau soudil, že je zbytečné dívky vyučovat a přiznávat jim občanská práva, protože ani vzdělání nedokáže nahradit přirozený ženský nedostatek pochopení pro občanské ctnosti. Dokonce i vlivné dámy nahlížely na ostatní ženy negativně: Evangelikální bojovnice za zlepšení mravů Hannah Moreová je vnímala jako podřízené mužům a pyšnila se tím, že návrhy zmíněné Mary Wollstonecraftové nikdy nečetla.
Přestože v 18. století již ženy utvářely výrazný prvek kulturního a literárního života, žádná si netroufla zaútočit na všeobecně podřadné postavení svého pohlaví ve společnosti. Nicméně Mary Wollstonecraftová, povzbuzena úspěchem Francouzské revoluce a jejími radikálními myšlenkami, vydala v roce 1792 spis Obhajoba práv žen. Volala v něm po uznání jejich práv jak v soukromém, tak veřejném životě, přičemž z podřízeného postavení a „stavu věčného dětství“ měly uniknout prostřednictvím vzdělání.
Ta, která je slyšet
Wollstonecraftovou pobuřovalo, že pro většinu žen znamená vrcholný intelektuální výkon vyšívání květinových vzorů a hraní na klavír. Její souputnice – vychovávané pouze k tomu, zaujmout potenciálního manžela a stát se „jednou z dekorací v jeho domě“ – nikdy nemohly naplno využít své vlohy ve prospěch společnosti. Aby se z pasivního postavení vymanily, měly se dívky vzdělávat stejně jako chlapci a nejlépe společně s nimi, čímž by se odstranily uměle budované rozdíly mezi pohlavími.
Wollstonecraftová přirozeně nebyla první myslitelkou volající po zlepšení situace žen. Jako první ovšem zpochybnila, že jejich údělem je starat se o domácnost a rodinu. Zároveň prohlásila, že mezi oběma pohlavími neexistují jiné rozdíly než ty vytvořené společností. Zotročení žen pod tyranií mužů podle ní udržovaly téměř všechny sociální normy a instituce – od zákonů až po jazyk, který označila za „pevnost moderního patriarchátu“.
Na dně popularity
Nejspíš nijak nepřekvapí, že ve své době byla Wollstonecraftová velmi nepopulární. Bulvární tisk na ni útočil jako na ateistku, nebezpečnou revolucionářku, ženu lehkých mravů a duševně chorou osobu. Když v roce 1797 předčasně zemřela při porodu druhé dcery, její manžel, filozof a otec anarchismu William Godwin shrnul osud své ženy v životopisném díle, v němž chtěl vzdát hold jejímu svobodnému duchu a citovosti. Kniha vydaná následujícího roku však pověst Wollstonecraftové ještě zhoršila, když odhalila řadu jejích milostných afér, pro které se ve slušné společnosti stala ztělesněním zkaženosti.
TIP: Boj za ženskou rovnoprávnost: Sufražetky se neštítily vandalství ani terorismu
Ačkoliv se téměř žádná významná žena přelomu století k odkazu odvážné „pionýrky“ nehlásila, většina spisovatelek tiše přijala její názory a nenápadně je podsouvala ve svých dílech. Řada hrdinek v románech Jane Austenové například přesně odpovídá představám vyjádřeným v Obhajobě práv žen.
