Židovské pogromy ve středověkých českých zemích

Právní ochranu poskytl Židům už král Václav I., většího významu však nabyla až Statuta Iudeorum Přemysla Otakara II., která z Židů učinila „servi camerae regiae“, tedy služebníky královské komory. Statuta Iudeorum pak potvrdil i Karel IV., který Židy na českém území chránil, i když v Říši s  pogromy problém neměl. Důvodem samozřejmě byla ekonomická zdatnost této komunity.

První krveprolití

Na počátku vlády Václava IV. získali Židé právo svou obec v Praze ohradit a uzavřít šesti branami. Ani to nepomohlo a tak o Velikonocích roku 1389 došlo k hroznému masakru, při kterém bylo židovské obyvatelstvo Starého Města téměř vyvražděno. Sankce Václava IV. však byly zřejmě natolik tvrdé, že až do husitských válek nemáme o pogromech v Čechách ani na Moravě žádné zprávy. K dalším krveprolitím v českých zemích došlo za husitských bouří, když si prchající křižáci vylévali zlost. Roku 1421 propukl pod vlivem dezinformací o spolupráci rakouských a bavorských Židů pogrom ve Valticích.

Další vlna útoků

Pro údajné spojenectví s husity byli roku 1425 vyhnáni z Jihlavy a poté i z Chebu a Českých Budějovic. Protože však byli nezbytným elementem v ekonomice měst, byl jim později umožněn návrat. 

TIP: V roce 1918 vypuklo v Holešově ostudné rabování a židovský pogrom

K další vlně násilností v katolických městech došlo v souvislosti s misií již zmíněného Jana Kapistrána v padesátých letech 15. století. Velký pogrom se odehrál v Praze roku 1448 u příležitosti příjezdu Jiřího z Poděbrad. Druhý velký pogrom proběhl v roce 1483, kdy „na Židy udeřili a všechno jim pobrali, množství veliké od stříbra, od zlata, od klenotův, od čub čistých a drahých; a znamenité škody vzali sou Židé, i páni a jiní, majíce tam věci zastavené“. 

Za středověkými pogromy stála závist i fanatická víra. Epocha následující, novověk, však byla pro Židy ještě mnohem obtížnější. Nemluvě o časech, které přišly poté...