Žhavé výstřely studené války: Sestřely narušitelů nad Československem (2)
Vojska Varšavské smlouvy a NATO na sebe za více než 40 let studené války naštěstí nezaútočila, na obloze však konfrontace probíhala o poznání dramatičtěji. Československé útvary protivzdušné obrany se nacházely přímo na linii dotyku obou bloků a do nevyhlášené války se několikrát krvavě zapojily
Naši stíhači neměli za úkol jen bránit Československo před „imperialisty“, ale také zabránit tomu, aby kdokoli opustil svou socialistickou vlast. K jedné takové události došlo v pondělí 16. srpna 1954. Člen aeroklubu v Turnově Milan Novák využil letoun Piper L-4, dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PVO.
Předchozí část: Žhavé výstřely studené války: Sestřely narušitelů nad Československem (1)
Stíhačky proti piperovi
Z letiště Líně vzlétli nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk pilotující dvojici MiGů-15 od 5. stíhacího pluku. Na prchající letoun jako první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k přistání na nejbližším letišti. Mladík za řízením piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí pracujících na poli letoun nesestřelili. Až nadporučík Milan Hlavica od 8. stíhacího pluku poslal jižně od Vlašimi malé letadlo k zemi palbou svých 23mm kanonů. Údajně úmyslně střílel do konce křídel, takže Milan Novák nakonec vyvázl z havárie jen s několika modřinami.
Čs. protivzdušná obrana procházela v té době bouřlivým rozvojem. V polovině 50. let již letectvo dokončilo přezbrojování na proudové stíhačky MiG-15, jež ale nedisponovaly radarem a nemohly proto létat v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Proto velení projevilo zájem o dodávky přepadových MiGů-17PF vybavených radiolokátorem RP-1. Maximální rychlost letounu dosahovala 1 123 km/h a dokázal vystoupat až do 16 300 m.
Rozkazy velení byly tehdy jednoznačné a značně agresivně formulované: „Stíhači musí splnit bojový úkol ke zničení nepřátelského letounu za jakýchkoliv situací. Jsou povinni zahajovat palbu z 600 m a vést ji až do nejmenší možné vzdálenosti. Musí pronásledovat nepřítele až do jeho zničení a až do úplného spotřebování paliva nad vlastním územím. Pilot je povinen zničit nepřátelský letoun palbou nebo směle do něho vrazit a pak použít padáku.“ Koncem 50. let pak do výzbroje přišly i nadzvukové MiGy-19.
MiGy proti sportovním cessnám
Československý vzdušný prostor občas narušil i civilní letoun ze západu, který pouze zabloudil z důvodů ztráty orientace či nezkušenosti posádky. Ve čtvrtek 3. října 1963 vzlétl z letiště aeroklubu Bruck sportovní pilot Georg Nusser k cvičnému letu v kabině letounu Cessna L-19. Zřejmě vinou navigační chyby se dostal až nad naše území. Ze základny Dobřany se zvedl stíhací letoun MiG-19S, v jehož kabině seděl kapitán Jan Foks. Z letiště v Českých Budějovicích vzlétl MiG-15 s úkolem přehradit narušiteli cestu z jižního směru. A nakonec odstartoval ze žateckého letiště třetí hotovostní stroj MiG-19PM s úkolem přehradit severní směr na Karlovy Vary.
Nejdřív se k letounu narušitele dostal Foks, který na něj provedl celkem tři nálety. Jelikož německý pilot nereagoval ani na výstražnou střelbu a dál se snažil uniknout směrem ke státní hranici, čs. stíhač zaútočil. Vypálil kanonovou dávku přímo do trupu neozbrojené cessny, která se zřítila z výšky 800 m a dopadla nedaleko Boru u Tachova. Pilot bohužel nepřežil. Technické vybavení a výkony radiolokátorů už tou dobou dokázaly zachycovat i cíle poměrně malých rozměrů a nízko nad zemí. Do výzbroje také přicházely moderní nadzvukové MiGy-21, vyzbrojené řízenými střelami. Ty se však k ničení letounů narušitelů příliš nehodily.
