Hluboké emoce a vjemy dokázal mistrně převést na papír, což ho katapultovalo mezi největší francouzské básníky 19. století. Kvůli vášnivému vzplanutí k mladičkému Arthuru Rimbaudovi neváhal opustit svoji rodinu a začít žít bohémským životem. Přesto když Paul Marie Verlaine 8. ledna 1896 umíral, byl zcela sám.
Láska k absinthu ho provázela po celý život a stála za psychickými výpady, kdy v mládí napadl dokonce vlastní matku. Stejně bouřlivý byl i jeho vztah s o deset let mladším Rimbaudem, který byl provázen řadou rozchodů a návratů. Vše vykrystalizovalo hádkou, kdy Verlaine svého přítele postřelil, což mu vyneslo několikaleté vězení.
TIP: Sex, drogy a poezie: Jak se bavil „prokletý básník“ Charles Baudelaire?
Přestože po návratu na svobodu na psaní básní nezanevřel, lidé procházející přes bulvár Saint-Michel či La Procope mohli vidět kdysi obdivovaného poétu, jak sedí v kavárně a dopřává si sklenku za sklenkou. Jeho oblíbená „zelená víla“ se ale neukázala být nejlepším služebníkem. Nemocný Verlaine trpící cirhózou jater zemřel roku 1896. Poslední chvíle života mu, jak jinak, zpříjemňoval absinth.
