Země na obzoru: Kdo opravdu objevil Ameriku, a proč to nebyl Kolumbus?

Dlouho bylo nezpochybnitelnou skutečností, že k břehům nového kontinentu dorazil jako první Kryštof Kolumbus roku 1492. V 19. století se však začaly objevovat hlasy, že vikingové mohli na svých spolehlivých lodích přeplout Atlantik už o zhruba 500 let dříve. Tuto teorii, jejíž základ ležel v písemných pramenech, zpočátku odborná veřejnost nepřijímala. Zaprvé neexistovaly žádné hmotné doklady o přítomnosti Evropanů kdekoliv na pobřeží Ameriky a zadruhé se zpochybňovala možnost překonat zrádný Atlantik na vikinských plavidlech. Oba argumenty se podařilo přesvědčivě vyvrátit. 

Náhodný objev 

Co tedy tvrdí středověké prameny? Groenlendiga saga neboli Sága o Gróňanech popisuje cestu Islanďana Bjarniho Herjólfssona na konci léta roku 986. Plul do pro něj neznámého Grónska, jež odjeli kolonizovat jeho rodiče s objevitelem Erikem Rudým. V silném větru a mlze se však Bjarni odchýlil od kurzu. Jakmile se vyčasilo, spatřil na západě lesnatou zemi s nízkými kopci. Tak ovšem cíl jeho cesty vypadat neměl. Viking nechtěl nové břehy zkoumat, takže, aniž by spočinul nohou na pevnině, pokračoval dál na sever. Po dvou dnech narazil na další, tentokrát rovinatou krajinu pokrytou lesem a zanedlouho doplul ke skalnatým břehům. Odtud zamířil na východ, až konečně dorazil do Grónska. 

Leif se plaví na západ 

Bjarniho vyprávění zaujalo Leifa Erikssona, syna Erika Rudého, a rozhodl se neznámou zemi prozkoumat. Vyplul z Grónska kolem roku 1000 a zopakoval jeho cestu, avšak v opačném směru. Nejprve tedy doplul ke „skalnaté zemi“, kterou pojmenoval Helluland. Ačkoliv debata, která část pobřeží to mohla být, stále není definitivně uzavřena, odborníci se víceméně shodnou na tom, že se jedná o Baffinův ostrov. 

„Lesnatá země“ neboli Markland bude nejspíš Labrador a mírně zvlněnou lesnatou krajinu Leif pojmenoval Vinland, což znamená buď „země vína“, nebo „země pastvin“. (Jedná se nejspíš o Newfoundland.) Právě tam posádka přezimovala a na jaře odplula zpět domů. 

První kolonisté 

Sága mluví ještě o několika dalších výpravách v následujících letech, z nichž za zmínku stojí určitě ta, vedená Leifovým bratrem Thorvaldem. Právě při ní totiž poprvé došlo k setkání s domorodými obyvateli, které vikingové nazývají skrelingové. Při tomto zjevně násilném střetu sám Thorvald podlehl zranění šípem. Přímým důkazem, že se tato dvě etnika určitě potkala, může být indiánský hrot, který se našel roku 1930 v Grónsku.

Asi nejznámější expedici podnikl kolem roku 1020 Thorfinn Karlsefni. Měl totiž daleko větší ambici než pouhý průzkum neznámého světadílu. Chtěl založit stálou kolonii. S šedesáti muži, pěti ženami a spoustou dobytka zde strávil tři roky. Za tu dobu zde jeho žena porodila syna, ale úmorné střety se skrelingy osadníky vyčerpaly natolik, že se raději vrátili zpět do Evropy. Nejspíš následovaly i další výpravy, ale ságy o nich mlčí.

Definitivní důkaz

K písemným pramenům se později přidal i hmatatelný doklad vikinské přítomnosti na územích dnešní Kanady nebo USA. Norští manželé Ingstadovi narazili roku 1960 na pozůstatky vikinského osídlení na ostrově Newfoundland v L'Anse aux Meadows. Vesnička sestávala z několika obytných chatrčí a kovárny, zbudovaných ze dřeva a rašelinových drnů. Nejspíš se nejednalo o trvalé osídlení, snad šlo o jakýsi základní tábor pro vikinské výpravy. Dnes je lokalita na Seznamu světového dědictví UNESCO a především přináší definitivní doklad přítomnosti evropských objevitelů na území Severní Ameriky dávno před Kryštofem Kolumbem.