Zélandie prozrazuje svá tajemství: Vědci zkoumají potopený kontinent
Geologové důkladně zmapovali potopenou Zélandii a snaží se odhalit mechanismy, které vedly k jejímu zmizení pod hladinou oceánu
Když se v průběhu druhohor rozpadal jižní superkontinent Gondwana, zhruba před 83–79 miliony let se od jeho zbytku oddělila Zélandie, známá též jako Te Riu-a-Māui nebo Tasmantis. Vznikl tak nový kontinent o velikosti zhruba dnešní Indie, který se později (podle geologů před 23 miliony let) téměř celý ponořil do oceánu a nad hladinou zůstaly jen malé ostrůvky.
Dnes se nad hladinou Pacifiku nachází jen zhruba 6 procent odhadované rozlohy Zélandie, z čehož naprostá většina připadá na Nový Zéland v centrální části potopeného kontinentu, Novou Kaledonii, ostrov Norfolk a ostrov Lorda Howa. Zbývají kusy nepotopené Zélandie představují jen malé neobydlené ostrůvky a útesy. Zbytek Zélandie se nachází pod hladinou Tichého oceánu.
Záhada potopeného kontinentu
Odborníci už vědí, že pevninská kůra je pod Zélandií tenčí, než je u kontinentů obvyklé, i když je stále mocnější než třeba oceánská kůra. Zatím ale není jasné, proč je kůra Zélandie tak tenká a proč vlastně na přelomu oligocénu a miocénu došlo k jejímu potopení.
Odpověď na tuto otázku hledal mezinárodní tým, který vedl Nick Mortimer z novozélandského výzkumného institutu GNS Science v Dunedinu. Vědci kompletně zmapovali geologii Zélandie a výsledky svého výzkumu zveřejnili v odborném časopisu Tectonics.
Badatelé mimo jiné zjistili, že pevninská kůra Zélandie prošla ztenčením asi před 100 až 80 miliony let, tedy před oddělením Zélandie od zbytku Gondwany. Domnívají se, že šlo o důsledek „natahování pevnin geologickými silami v různých směrech“, které se v oblasti Zélandie projevily obzvlášť výrazně. Proč se proces natahování projevil tak výrazně právě u Zélandie vědci neuvádějí. Může to ale souviset s její menší velikostí v porovnání s většinovou Gondwanou.
TIP: Ztracený kontinent: Vědci detailně zmapovali potopenou Zélandii
Vzorky hornin získané z potopených částí Zélandie také ukázaly, že šlo o kontinent překypující různorodou faunou a flórou. Nasvědčují tomu nalezené spóry pylu suchozemských rostlin a také schránky mělkovodních živočichů.
