Nový Zéland: Život na bílém oblaku

Nový Zéland je výrazný svojí geografickou odloučeností, která vývoj této části světa velmi zásadně ovlivňuje. Během dlouhé prehistorické izolace se tady vyvinulo množství rostlinných i zvířecích druhů, které nejsou k vidění nikde jinde. Není divu, vždyť stát se rozkládá 2 000 kilometrů jihovýchodně od Austrálie a nejbližšími severními sousedy jsou Nová Kaledonie, Fidži a Tonga.

Z vrcholu na dno a zpět

Po 2. světové válce se obyvatelům Zélandu nedařilo špatně. Příčinou byla úzká ekonomická vazba na Velkou Británii, která odebírala velkou část zboží, jež bylo na ostrovech vyprodukováno. To ale skončilo v roce 1973, kdy se Británie stala členem Evropského společenství a orientovala se na bližší trhy. Dalším úderem byla ropná krize v 70. letech 20. století a Nový Zéland, který měl do té doby vyšší životní úroveň než Austrálie a státy západní Evropy, se začal ekonomicky propadat. V roce 1982 byla zdejší životní úroveň hodnocena jako nejnižší ze všech rozvinutých světových ekonomik.

Reformy v 80. letech minulého století ze země udělaly liberální ekonomiku, která je na indexu ekonomické svobody hodnocena jako pátá na světě. To se výrazně projevilo i na životní úrovni, která se na nejrůznějších žebříčcích hodnotících toto kritérium umisťuje v posledních pěti letech na 1. až 20. místě.

Zobrazit na mapě Googlu

Populace tichomořských Evropanů

Novozélandská vláda si je dobře vědoma potenciálu své země, která je tři a půl krát větší než naše republika a přitom živí jen něco přes čtyři miliony lidí. Proto je Nový Zéland stále otevřen přistěhovalcům a politici usilují o to, aby populace každoročně o 1 % rostla. Téměř čtvrtina obyvatel se narodila mimo území státu a pro roky 2008 a 2009 byl stanoven limit 45 000 přistěhovalců. V současnosti mezi nově příchozími převažují lidé z Británie, Irska, Číny, Koreje a dalších asijských zemí. 

Celkově má téměř 70 % Novozélanďanů evropské předky a potomci původních maorských obyvatel netvoří ani desetinu populace. Po 2. světové válce byli tito lidé většinou nespokojeni s tím, jak se k nim vláda chová a v roce 1975 se maorské hnutí dokonce muselo kvůli svým právům odvolávat na původní smlouvu s Británií z roku 1840. Dá se však říct, že dnes je už mnohé vyjasněno a maorská kultura a obyvatelé jsou respektovanou součástí Nového Zélandu.

Sexuální průkopnictví

V roce 2003 se novozélandská vláda odhodlala k odvážnému kroku a dekriminalizovala obchod se sexem. Chtěla tak zpřehlednit situaci a umožnit spravedlivější a bezpečnější podmínky těm, kdo jsou do sexuálního průmyslu zapojeni. Zdá se, že tento odvážný experiment slaví úspěch. Časopis The Economist označil novozélandský sexuální trh za „nejférovější“ na světě. Umožňuje totiž prostitutkám provozovat svoji živnost víceméně svobodně doma, ve veřejných domech nebo na ulici. Systém chrání ženy před násilím a zamezuje obtěžování ze strany majitelů vykřičených domů. Podle dostupných údajů také ve zdejším sexuálním průmyslu pracuje mimořádně nízké procento dívek mladších než 18 let. Analýza ovšem zmiňuje, že systém by jen stěží fungoval nebýt stejného specifika, které z Nového Zélandu učinilo domov velkého množství endemických druhů – izolovanosti státu, která je velkou překážkou obchodu s bílým masem i s drogami.