Zdravé mlsání: Prospívá čokoláda lidskému zdraví, nebo mu spíše škodí?

„Silný člověk se pozná tak, že rozlomí tabulku čokolády na dva kusy a pak sní jen jeden,“ tvrdí americká spisovatelka Judith Viorstová.  S jejím názorem by mnozí „čokoholici“ jistě souhlasili – pro ospravedlnění své touhy po každodenním přídělu kakaového pokušení jsou schopni tvrdit ledacos, například že vlastně jedí zeleninu – vždyť kakao je přece rostlinný produkt. 

Jak je ale možné, že odolat chuti čokolády je o poznání obtížnější než u jiných sladkostí? Podle dosavadních studií je na vině právě její složení: nejde ani tak o cukr, ale spíš o jiné látky specifické pouze pro kakao, jejichž působení na lidský organismus lze přirovnat k drogám. Řeč je především o alkaloidech, a to konkrétně teobrominu (mimochodem, jeho název je odvozený od latinského označení kakaovníku, který v překladu znamená doslova „pokrm bohů“) a dále fenylethylaminu, hormonu ze skupiny amfetaminů.

V malých koncentracích pak kakaové boby obsahují rovněž anandamid – látku nacházející se i v marihuaně, známou jako molekula blaženosti. Všechny uvedené složky působí na mozková centra odměny, a závislost na čokoládě tak představuje reálný fenomén, ačkoliv vedlejší účinky kakaové neřesti jsou v drtivé většině případů méně škodlivé než následky zneužívání narkotik. Při zjevném pohledu na výčet možných pozitivních vlivů konzumace čokolády lze snadno získat dojem, že se jedná doslova o superpotravinu.

Kakaem proti infarktu

Chválu na kakaové boby pějí nejen cukráři, ale i serióznější zdroje, včetně výživových poradců či lékařů. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) vydal v roce 2012 příznivý posudek ohledně kladného vlivu na kardiovaskulární systém. Právě choroby srdce a cév bývají v souvislosti s čokoládou skloňovány nejčastěji: uvádí se, že pravidelná konzumace kvalitní hořké čokolády snižuje riziko infarktu a kornatění tepen. Jedna z četných studií na toto téma například zjistila, že každodenní konzumace pouhých 4,7 gramu už znamená o čtvrtinu nižší pravděpodobnost srdeční příhody a dvakrát menší riziko, že dotyčného postihne mrtvice.

Prokazuje se, že pravidelní konzumenti kakaa se mohou těšit ze zdravějších cév, neboť antioxidanty v něm obsažené (především tolik opěvované flavonoidy a polyfenoly) regulují ukládání tuku do cévních stěn. Důkazem mohou být například indiáni panamského kmene Guna, u nichž antropologové zaznamenali neobvykle nízkou úmrtnost na kardiovaskulární choroby a rakovinu. 

Jak se zdá, jedním z orgánů, který z pravidelného přísunu čokolády profituje nejvíc, je mozek: kakao totiž zlepšuje paměť a kognitivní schopnosti; navíc díky obsahu epikatechinů chrání neurony před poškozením v případě mozkové příhody. Právě v mozku je navíc třeba hledat klíč k tomu, proč v nás chuť čokolády vyvolává tak libé pocity: díky zmíněnému alkaloidu teobrominu (jehož chemická struktura je podobná kofeinu) má prokazatelně povzbuzující účinek.

Izolovaný teobromin se dokonce používá coby povzbuzující prostředek a například v prostředí dostihových závodů náleží mezi zakázaný doping. Esenciální aminokyselina tryptofan zase představuje základ pro tvorbu serotoninu, známého jako hormon štěstí. Jeho dostatečné množství v mozku patří k základním podmínkám pro pocit spokojenosti, zdravý spánek, chuť k jídlu či sexuální život. 

Po stopách senzace

Pokud jste však při čtení výše uvedených řádků dostali chuť zamířit do spíže, ještě zadržte. Ve stínu lákavě znějících titulků o zázračné pochoutce, která kromě vynikající chuti nabízí cosi jako instantní zdraví a ochranu před civilizačními nemocemi, totiž zůstávají další vědecké výzkumy, jimž už se z pochopitelných důvodů tolik prostoru na výsluní nedostává. Přitom pro rozlousknutí čokoládového oříšku je třeba znát obě strany mince.

Zarážející by mohlo být již jen množství studií, které se čokoládě nějakým způsobem věnují – přitom jiné potraviny stejnou pozornost ani zdaleka nedostávají. Správně provedený vědecký výzkum by měl být po všech stránkách nezávislý, jenže půjdeme-li po stopách jednotlivých studií, v mnoha případech zjistíme, že se na jejich financování v určité míře podílejí potravinářské firmy. Nejenže jejich výsledky pak ukazují kakao ve výrazně pozitivnějším světle, než by si zřejmě zasloužilo, ale především se příslušným zprávám dostane i nepřiměřeně vysoké mediální pozornosti.

Například nadnárodní společnost Mars (mimo jiné výrobce oblíbených tyčinek Twix a Snickers) za tímto účelem už v roce 1982 založila v Brazílii centrum pro výzkum biologických vlastností kakaa a jeho dopadů na lidské zdraví. Od té doby publikovala více než 140 studií ve vědeckých časopisech, včetně těch renomovaných. 

Mýtus o hubnutí

Redakce amerického internetového magazínu Vox nedávno provedla analýzu více než stovky těchto výzkumů a zjistila, že 98 % z nich vyznívá pozitivně ve prospěch kakaa, konkrétně antioxidantů flavonoidů. Vědci upozorňují, že tento fakt sám o sobě nemusí ještě znamenat, že studie jsou zmanipulované, nicméně přinejmenším přitahují pozornost pouze na omezený okruh témat a odvádějí pozornost od jiných, neméně důležitých faktů: kupříkladu že čokoláda vedle zmíněných prospěšných látek obsahuje vysoký podíl tuku a většinou i cukru.

Kromě toho se zjistilo, že mléko, jež představuje nezbytnou složku většiny levnějších tabulek, zřejmě účinek některých těchto látek snižuje, ne-li přímo ruší (konkrétně se to týká zejména zmíněných epikatechinů). Vůbec nejpalčivějším problémem je ovšem to, že všechny dosud provedené studie se opírají jen o krátkodobé závěry. A pokud jste někdy narazili na senzační zprávu o tom, že čokoláda údajně pomáhá s hubnutím, pak jste patrně naletěli. Jediné, co se v souvislosti s tělesnou hmotností a čokoládou dosud podařilo prokázat, je její schopnost snižovat chuť na sladké.

Do hry však vstupuje otázka množství: Při nadměrné konzumaci převáží potenciální negativa a všechny slibované výhody se utopí v rizicích souvisejících s nadměrným příjmem cukru. Podle studie z roku 2017 pak mohou flavonoidy při zvýšeném užívání způsobit poškození srdečních chlopní a vyvolat ventrikulární tachykardii. 

Všeho s mírou

Chceme-li najít další důvody, proč si čokoládu pro příště raději nedopřát, argument stojící za zvážení představuje její původ. Kakaové boby se pěstují v rozvojových oblastech světa, kde zpravidla platí méně striktní regulace v otázce znečišťování životního prostředí. V důsledku toho v těchto zemích můžeme většinou naměřit zvýšené koncentrace toxických prvků v atmosféře, potažmo v půdě, odkud se posléze dostávají do rostlin.

V případě čokolády se jedná především o jedovaté olovo. Nicméně dosavadní závěry odborných studií neprokázaly, že by jeho množství bylo natolik vysoké, aby mohlo nějak negativně ovlivnit naše zdraví. Nicméně už jen to, že takové riziko existuje, by spotřebitele mělo navést k logickému závěru, který ostatně platí ve všech oblastech: Jestliže to s ní nebudeme přehánět a dopřejeme si tu kvalitní, není třeba se čokolády vzdávat.