Zázrak z Hřivínova Újezda: Krátce po číhošťském zázraku měla StB další práci
Pouhé tři měsíce po zázraku v Číhošti se opět objevil úkaz s křížem, tentokrát v silně nábožensky založené obci Hřivínův Újezd ležící asi osm kilometrů od Luhačovic. Proč ho Státní bezpečnost a propaganda nevyužila v boji proti katolíkům a případ zapadl ve stranických archivech?
Vedle rudých bašt byste v poválečném Československu našli kraje, v nichž komunisté nebyli příliš populární, a to i dlouhá léta po politickém převratu z února 1948. Jedním z nich byla silně nábožensky založená jihovýchodní Morava, kde ve volbách v roce 1946 měla KSČ nejhorší výsledky z českých zemí a ve zlínském kraji ji porazili lidovci. Podle dochovaných zprávy z výjezdů komunistických propagandistů do regionů zde ještě počátkem padesátých let visely v některých školách kříže, a když je inspektor nařídil sundat, venkované je po jeho odchodu zase pověsili.
Dvojkolejné šetření
Silná zbožnost obyvatelstva východomoravské soudruhy zneklidňovala a stalinistické vedení strany vyžadovalo v tažení proti katolictví, které mělo v očekávané třetí světové válce sehrát roli zrádné páté kolony, trvalou bdělost. Když tedy v březnu 1950 venkované z Hřivínova Újezda (v okrese Gottwaldov, dnes Zlín) v rozštípnutém kmeni starého buku našli obrysy kříže, stranické a bezpečnostní orgány zpozorněly, neboť tento „zajímavý úkaz by mohl být vysvětlován těmi, kteří by na tom měli zájem, jako zázrak“. Příslušníci StB na místě zjistili, že kříž při štípání kmene objevil Josef Petrovský a jeho rodina se nechala s artefaktem vyfotografovat Františkem Peňázem. Nevyvolaný negativ u něho ihned zabavili a stejný osud čekal i vzácný nález, aby ho „nezneužil klér“.
Křížek měl výšku 20–25 cm a šířku ramen 10–15 cm. Na jednom kuse byl obrys zcela černý jakoby zuhelnatělý, na druhém šedivý. (foto: Moravský zemský archiv, CC0)
V tento moment dostala kauza zajímavou peripetii, neboť podle dochovaných dokumentů se zdá, že bezpečnostní a správní orgány vedly šetření po vlastní linii, aniž by se vzájemně pořádně informovaly. Estébáci totiž hlásili, že o kříž jevil zájem jimi dosud nezjištěný muž, který ho chtěl zakoupit do muzea v Luhačovicích. Patrně ale šlo o činovníky krajského národního výboru, kteří od Petrovských jednu polovinu kmene získali pod záminkou, že ho dají do muzea jako přírodní vzácnost. Druhý kus jim rodina nedala, neboť ho chtěla uchovat na památku dětem, a tak jej zajistili příslušníci StB. Důležité ovšem bylo, že v důsledku těchto opatření nález nevyvolal „dosud žádných shluknutí“.
Jednoduché vysvětlení
Mezi věřícími lidmi z okolí, kteří si protináboženský komunistický režim vykládali v biblických obrazech jako dílo Antikrista, se přes všechna opatření začaly o zázraku z Újezda šířit zprávy. Do vesnic proto příslušné orgány vyslaly instruktora, který měl zjistit (a popřípadě ovlivnit) veřejné mínění.
TIP: Případ číhošťského zázraku: Zásah shůry, nebo provokace StB?
Zvěsti o zázraku však brzy utichly, protože přímé svědky vyšetřovatelé dostatečně zastrašili, a nálezci si hlavně uvědomovali vcelku prozaický původ kříže. Jak prozrazovaly letokruhy, někdo přibližně před 75 lety do kůry buku nejprve vyřezal příslušný tvar. Do něj vsadil plechový či dřevěný kříž, který během času zarostl dovnitř. Přirozený vznik úkazu byl přijat nejprve v obci, a brzy (zejména pod vlivem agitace) i v okolí. Komunisté totiž neměli zájem na šíření představ o tom, že nalezený kříž je znamením o jejich bezbožné, a tedy špatné vládě, a k propagandistickým účelům jim stačil zázrak z Číhoště.
