Záhadné zvíře: Staří Piktové možná zobrazovali dávno vyhynulého ještěra

Skotský folklor se od nepaměti hemží nejrůznějšími vodními příšerami a draky. Je však možné, aby takoví tvorové ve zdejších jezerech skutečně přežívali? A může být odpovědí takzvané piktské zvíře?

02.11.2022 - Jan Hrdina



V předkřesťanských dobách patřilo dnešní Skotsko k jednomu z nejodlehlejších a nejizolovanějších území celé Evropy. Země s hlubokými jezery, strmými vrcholy a neprostupným pralesem se zdála jako stvořená pro příběhy o vílách a vodních démonech. Zároveň však byla ideálním místem pro to, aby zde ve skrytu mohl přežívat vzácný či jinde vyhynulý živočišný druh. 

Takovému výkladu by nasvědčovalo i velmi časté zobrazování podivného tvora, který mohl tvořit běžnou součást života Piktů. Tito původní obyvatelé Skotska nám toho po sobě příliš mnoho nezanechali. Co nám však z jejich kultury zůstalo jsou zdobené kamenné stély, na nichž zachycovali vše, co pro ně mělo nějaký význam. 

Symbol neznámého významu

Vznik těchto symbolických kamenů se datuje do 6. až 9. století. Dané artefakty jsou neocenitelným svědectvím, díky němuž můžeme obdivovat umně zachycené výjevy z bitev i všedního života, nástroje, zbraně a předměty denní potřeby. Dosud na nich bylo identifikováno na padesát různých obrazců zpodobňujících zvířata, lidi, předměty i abstraktní symboly geometrických tvarů. 

Mezi těmito piktogramy jsou hojně zastoupena také zvířata. Najdeme zde kance, býka, jelena, koně, vlka, orla mořského, husu, hada i lososa, všechny vyvedené s neuvěřitelnou anatomickou přesností, a to jen několika málo liniemi. Jenomže vedle těchto jednoduše rozpoznatelných živočišných druhů se objevuje také stvoření, které nikdo dosud uspokojivě neidentifikoval. Toto takzvané piktské zvíře patří mezi pět nejhojněji se vyskytujících symbolů a je nejčastěji zobrazovaným tvorem ze všech.  

Je to skutečné zvíře?

Tvor má protáhlou hlavu s úzkými čelistmi sedící na krátkém krku, hydrodynamické tělo zakončené krátkým ocasem a ploutvovité končetiny. Charakteristický je pro něj dlouhý štíhlý „výrůstek“ na hlavě. Nikdo nedokáže přesvědčivě určit, o jaké zvíře by se mohlo jednat. 

Není to žádný známý živočišný druh. Nejrozšířenější hypotéza předpokládá, že se jedná o zobrazením delfína, přičemž hlavním (a vlastně i jediným) argumentem má být hlava s úzkými čelistmi. Pokud se však na tvora podíváme bez předsudků, musíme takové tvrzení odmítnout. Kytovec nemá dva páry ploutvovitých končetin, ale naopak hřbetní ploutev a jeho ocas je rozštěpený. Očividně jde o jiné zvíře. Ovšem o jaké? 

Jen krásný symbol

Lze samozřejmě namítnout, že vlastně nemusí jít o reálného živočicha, ale jen o jakési fiktivní symbolické stvoření. Historici umění ho proto považují za tvora zastupujícího sílu země, a především vodního živlu. To ale existenci podobného zvířete nevylučuje. 

Tajemné stvoření se objevuje na kamenech až příliš často, tvoří celých 40 % ze všech zobrazovaných zvířat. Piktové byli skvělými pozorovateli přírody a zvíře, které znali, dokázali dokonale přenést do výtvarné podoby, což dokazuje například jejich zpodobnění lososa. Můžeme zcela zavrhnout myšlenku, že tajemné stvoření bylo skutečným, byť vzácným tvorem, se kterým se zdejší obyvatelé čas od času setkávali? Pravděpodobně nikoliv. 

Ryba ani delfín

Při důkladném studiu můžeme vyloučit, že by v případě piktského zvířete mohlo jít nejen o rybu, ale i o mořského savce. Všechny jeho fyzické znaky jsou diametrálně odlišné. Neznámý tvor má čtyři končetiny, přičemž zadní se zdají být silnější než přední. Tělo ukončuje krátký nerozštěpený ocas, chybí mu hřbetní ploutev a má masivnější tělo. Navíc žádný z delfínů nedokáže hlavu ohnout do té míry, jakou běžně vídáme u tajemného tvora. V souvislosti s delfínem bývá také zmiňován podivný výrůstek na hlavě, který by nemusel být kompaktní součástí těla, ale symbolickým naznačením dýchacího otvoru v horní části lebky či přímo proudem vypuštěné vody.

Dominantním rysem je, v porovnání s jeho krátkým krkem, větší hlava s úzkou protáhlou tlamou. Má hydrodynamický tvar a úzké dlouhé čelisti naznačují, že se tvor mohl živit chytáním ryb. Připustíme-li možnost, že piktské zvíře bylo skutečným živočichem, jakého tvora tedy Piktové zachytili? Jedna možnost se nabízí. Problém je však v tom, že tvor, který by piktskému zvířeti dokonale odpovídal, již oficiálně vyhynul.

Poslední svědek druhohor?

Naprosto identický je totiž ještěr z podřádu pliosaurů Peloneustes philarchus. Pliosauři byli příbuznými dlouhokrkých plesiosaurů a vládli mořím od rané doby jurské do křídového období. Největším z dosud známých jedinců byl více než dvacetimetrový dravec kronosaurus. Fosilie těchto ještěrů často pocházejí z Britských ostrovů, zejména z jurských jílových sedimentů jihovýchodní Anglie. Doklady peloneustovy přítomnosti byly odkryty například ve Stewartby v Bedfordshire.

Fosilie pliosaura Peloneustes philarchus v Senckenbergově muzeu ve Frankfurtu. (foto: Wikimedia Commons, GhedoghedoCC BY-SA 3.0)

Peloneustes dorůstal délky kolem tří a půl metru a až neuvěřitelně se podobal piktskému zvířeti. Měl větší hlavu s úzkými mohutnými a protáhlými čelistmi opatřenými menším počtem silných, tupě zakončených zubů. Jeho hydrodynamické tělo bylo masivnější se čtyřmi ploutvovitými končetinami, přičemž zadní byly mohutnější. Trup zakončoval krátký ocas. Nozdry měl posazené na vrcholu lebky blízko očí a živil se chytáním ryb a hlavonožců. Pokud by tedy nebyl považován za dávno vyhynulého, byl by to právě on, koho bychom mohli označit za piktské zvíře.

Země plná tajemství

Skotsko je od nepaměti prodchnuto pověstmi a odkazy na nejrůznější vodní příšery. Znali zdejší obyvatelé i pravěkého ještěra? Z doby, kdy na zemi vládli dinosauři, dodnes přežilo více živočišných druhů. Dnes je peloneustes již vyhynulý, ale před dvěma, nebo i více tisíci lety tomu tak být nemuselo. Byl to pro ně tvor vzácný, ale přesto reálný, a tak ho často zobrazovali. Nebo snad bylo piktské zvíře pouze prastarou vzpomínkou na tvory, kteří tu kdysi žili?


Další články v sekci