Záhada vzácného syndromu Alenky v říši divů se možná blíží ke svému rozuzlení
Výzkum pacientů trpících velmi zvláštním a vzácným syndromem, spojil toto onemocnění s poškozením dvou specifických oblastí mozkové kůry.
Když Alenka proletěla králičí norou do říše divů, čekaly ji tam zvláštní zážitky s lahvičkou a koláčkem, při nichž se zmenšila a pak zase zvětšila. V našem reálném světě existuje velmi vzácné neurofyziologické onemocnění, jemuž se říká syndrom Alenky v říši divů, nebo též Toddův syndrom. V lékařské literatuře je popsáno jen asi 170 případů.
Tento syndrom se projevuje například zkreslením vnímání velikostí, ať už těla pacienta nebo okolních objektů, zkreslením vzdáleností nebo třeba zkreslením běhu času. Lidé s Alenčiným syndromem mají pocit, že se zmenšili nebo že se najednou zvětšil jejich byt či dům. Onemocnění má velmi individuální průběh – příznaky se mohou objevit několikrát denně nebo třeba až po několika měsících. Pokud jde o příčiny tohoto zvláštního onemocnění, odborníci stále tápou, což není u tak vzácné choroby nic divného.
Snímky mozku pacientů v říši divů
Maximilian Friedrich z americké univerzitní nemocnice Brigham and Women's Hospital v Bostonu vedl výzkumný tým, který detailně analyzoval snímky mozku 37 pacientů s Alenčiným syndromem. Tyto snímky porovnali se snímky 1 000 zdravých lidí a se snímky 1 037 mozkových lézí, spojených se 25 různými duševními poruchami.
Jak vyplývá z jejich studie, která doposud neprošla recenzním řízením, lidé s Alenčiným syndromem se sice navzájem liší, více než 85 procent z nich má ale léze ve dvou konkrétních oblastech mozku – v pravé části extrastriátní vizuální mozkové kůry a v levé dolní části parietálního laloku mozkové kůry. První z uvedených oblastí je aktivní při sledování těla či jeho částí, zatímco druhá se zapojuje, když se člověk snaží určit velikost nějakého objektu.
TIP: Syndrom zlomeného srdce není jen básnický obrat. Může i zabíjet
Autoři studie uvádějí, že zasažení těchto dvou oblastí mozkové kůry lézemi je velmi specifické pro Alenčin syndrom. Počet sledovaných pacientů sice nebyl nijak velký, to je ale bohužel dáno vzácností této choroby. V každém případě jde o dobrý základ pro pochopení této výjimečné nemoci a do budoucna snad i její léčby.
