Chronický únavový syndrom: Našli jsme odpověď na největší záhadu medicíny?

Jedním z nejpozoruhodnějších vlastností takových tvorů, jako jsou netopýři, včely a hadi, je hibernace. Tato zvířata dokážou po celé měsíce přežívat v úsporném režimu. Jejich teplota klesne, metabolismus se zpomalí a spotřeba kyslíku je omezena na minimum. Schopnost takto se přizpůsobit jim pomáhá přežít v nejtvrdších podmínkách. Nová studie otevírá otázku, zda člověk není schopen podobného stavu hibernace – ovšem takovým způsobem, že nám spíše ubližuje než pomáhá.

Únava bez příčiny

Výzkum, který byl nedávno publikován v Proceedings of the National Academy of Sciences, se zaměřuje na závažné onemocnění známé jako Myalgic encefalomyelitida, které je nám povědomé spíše jako chronický únavový syndrom. Tak je označován stav, který se vyznačuje obtížnou únavou trvající déle než půl roku. Tento syndrom je jednou z největších záhad moderní medicíny a je charakterizován těžkou únavou a souvisejícími projevy, jako jsou bolesti hlavy a problémy s pamětí. Podle odhadů jím trpí jen v USA 2,5 milionu lidí, dosud však nebyla jednoznačně určena příčina. Kvůli tomu je řada doktorů k této diagnóze značně skeptická, což má za následek stížnosti pacientů. Ti hledají pomoc odborníka, ale často se nesetkají ani s pochopením, natož diagnózou.

Studie PNAS, vedená výzkumníkem University of California v San Diegu Robertem K. Naviauxem, srovnávala metabolity (produkty štěpení větších molekul na menší části) v tělech lidí s chronickým únavovým syndromem a bez něj. Počet účastníků byl malý – 45 lidí se symptomy a 39 zdravých, sloužících jako kontrolní vzorek. Naviaux srovnal 612 různých metabolitů, například glukózu, a zjistil, že 80 procent metabolitů se u pacientů s CFS vyskytovalo v nižší míře. Také identifikoval abnormality ve dvaceti z metabolických drah. To vše naznačuje, že metabolismus lidí s chronickým únavovým syndromem se výrazně zpomalil.

Odpověď mezi červy

Podle vědců se tento stav podobá hibernaci hlístic, které svůj metabolismus dovedou zpomalit, když trpí nedostatkem potravy, přemnožením nebo se ocitnou v toxickém prostředí. Tato schopnost je již dlouho předmětem velkého zájmu lékařů. Umožňuje adaptovat se a v podstatě „nestárnout“. V tomto stavu dokonce hlísticím neumírají žádné buňky. Cynthia Kenyon, vědkyně University of California v San Franciscu, která nyní pracuje pro start-up Googlu jménem Calico, získala věhlas za zdvojnásobení délky života tohoto červa změnou jediného genu, který jeho výjimečnou schopnost ovlivňuje.

Když tyto poznatky vztáhneme k chronickému únavovému syndromu, začíná mnohé dávat smysl. Například by tak bylo možné zdůvodnit, proč řada lidí syndromu podléhá po konfrontaci s infekcí nebo chemickými látkami. Naviaux tuto teorii reakce buněk na nebezpečí dále rozvedl: „Historické změny sezónní dostupnosti kalorií, vystavení mikrobiálním patogenům a dalším ekologickým stresům zajistily, že jsme všichni zdědili stovky až tisíce genů, které našim předkům umožnily přežít všechny tyto podmínky.“

Obranný mechanismus

Při konfrontaci s nepříznivými podmínkami se buňky stáhnou do obranného módu. Ve většině případů je tato strategie funkční a k běžnému metabolismu se navrátí pár dnů či týdnů po nemoci, uzdravení je pak otázkou maximálně několika týdnů či měsíců. V případě chronického únavového syndromu je však možné, že se tělo „zasekne“ v tomto obranném stavu. I když Naviaux nevěří, že je syndrom vlastně formou hibernace, které lidé ve skutečnosti nejsou schopni, uznává, že projevy metabolismu v tomto stavu jsou podobné jako u zvířat v zimním spánku.

TIP: Tajemství elixíru mládí: Jak vypadá pátrání po receptu na nesmrtelnost

Ronald Davis, profesor biochemie a genetiky ze Stanfordu, označil tuto práci – pokud bude možné její výsledky zopakovat a znovu ověřit – za převratný pokrok v přístupu k chronickému únavovému syndromu. Poprvé mají vědci v rukou možnost diagnostiky, která by mohla umožnit zacílit případnou léčbu. „Objev tkví v odhalení prastarého fungování buněk, které možná u lidí nefunguje úplně dobře. Druhou možností je, že se lidé trpící syndromem příliš ponořili do tohoto stavu a nejsou schopni se z něj dostat zpět,“ řekl Davis. 

Pokud by tomu tak bylo, léčba lidí trpících únavovým syndromem může být založená na vybuzení organismu. Je možné, že způsob nemusí být nijak radikální; mohl by spočívat v uvedení těla zpět do rovnováhy za pomoci správné kombinace diety a doplňků stravy. Ale i Davis varoval, že jakkoli lákavě tyto naděje vypadají na papíře, jde stále jen o hypotézu. Ačkoliv nebyl zapojen do původní studie, nyní spolupracuje s dalšími vědci na rozsáhlejším výzkumu s cílem zopakovat zjištění PNAS.