Žádná Coco Chanel! Ženy od korzetů a pravidel osvobodila Emilie Flögeová

Obecně se má za to, že ženy „osvobodila“ Coco Chanel. Že právě ona je zbavila svazujících korzetů a těžkých sukní, a tím jim dala možnost věnovat se všemu, co si jen zamanuly. Málo se ovšem ví, že módu, která podporovala volný pohyb už pár let před slavnou Francouzkou, propagovala rakouská módní návrhářka Emilie Flögeová. 

Její šaty byly odvážné především v tom, že znamenaly naprostý odklon od do té doby nepostradatelných korzetů a výztuží. Emilie volila volné empírové střihy, široké rukávy, vysoké límce a nákrčníky. Sama s láskou sbírala nejrůznější kroje a maďarské a slovanské lidové oděvy, jejichž zdobení pak kopírovala na své vlastní výtvory. 

Nebyla první návrhářkou, která odvrhla vše svazující. V době, kdy Flögeová s vlastními nákresy začala, už Paříž znala svého Krále módy Paula Poireta. Jeho šaty byly ozdobeny japonskými výšivkami, střihy připomínaly kimona a harémové kalhoty nebo orientální tuniky. Právě u Poireta se Emilie inspirovala. Stejně tak pro ni ale bylo inspirací hnutí, jehož se díky svému vztahu s Gustavem Klimtem stala součástí: Wiener Werkstätte, tedy Vídeňské umělecké dílny.

Nespokojená žena

Emilie už jako holčička nebyla spokojená se svým oblečením. Není divu. Narodila se jako čtvrtá v pořadí. I když rodiče patřili mezi poměrně zámožné měšťany, ona měla jen málokdy nové šaty. Nosila věci zděděné, přešívané po starších sestrách. Však její matka uměla dobře zacházet se šicím strojem. V devíti letech ji Emilie požádala, aby jí dala pár odstřižků. Po čase vytvořila dlouhou sukni sešitou z dvanácti pestrých kusů. 

Její nechuť k přidělenému oblečení ještě vzrostla v době dospívání, kdy dostala sukně dlouhé až na zem, blůzy ke krku, podprsenku a samozřejmě korzet, který se nesměl odkládat ani v nejteplejším létě. To se moderní a rázné Emilii příčilo. Možná i proto se rozhodla otevřít si vlastní salon. Se sestrami o něm snily už dávno. Všechny žily u rodičů: nejstarší Pauline se nikdy neprovdala, prostřední Helene v mladém věku ovdověla a Emilie měla svůj podivný vztah s Gustavem Klimtem, který nikdy nepřerostl ve spolužití. I proto se musely živit samy. 

Koncept store

Vstupní kapitál a základ pro exkluzivní salon pro moderní ženy získaly díky tomu, že vyhrály soutěž na odívání personálu prestižní kuchařské výstavy. Emilie, hluboce ovlivněná myšlenkami Wiener Werkstätte, měla o podobě salonu jasno: „Novou pařížskou a londýnskou módu upravíme na rakouskou míru. Každá žena, která bude nosit kus oděvu od nás, nebude nosit jen nové šaty, ale ideu svobody.“ 

Se zařizováním podniku Schwestern Flöge, jehož dveře se v roce 1904 otevřely na Mariahilfer Strasse, pomáhali i přátelé z uměleckých kruhů. Logo – zelenomodrou mozaiku, do níž byl černým písmem zakomponovaný název, vytvořil Gustav Klimt. Se zařízením interiéru pomáhal Koloman Moser.

Přijímací pokoj byl přísně bílý s černými detaily, nábytek měl geometrické tvary i rozestavění. Sám o sobě byl uměleckým dílem. V pravoúhlých vitrínách Emilie vystavovala nejlepší kousky své sbírky maďarských, moravských a slovenských krojů a výšivek. Dále zde měla předváděcí prostor pro manekýny, stejně jako prostornou zkušební lóži s velkými zrcadly. Šokovala své současníky, když se rozhodla překrýt parkety na podlaze šedivým kobercem. Jen ten ale mohl dát vyniknout černobílému stylu. 

Nabízela i kolekce šperků, které vyrobili umělci z Wiener Werkstätte. Vše zkrátka souviselo se vším a Emilie Flögeová tak předznamenala dnešní „koncept story“, které v módních metropolích, jako je Milán, Paříž nebo Londýn, našly své místo až v devadesátých letech 20. století.

Reformní móda

Salonu se překvapivě dařilo. Emilie přísně dohlížela na kvalitu výrobků a její sestry, které oplývaly větší diplomacií než rázná a nervní návrhářka, s taktem obstarávaly zákaznice. Brzy patřilo k dobrému tónu mít v šatníku alespoň jedny „reformní“ šaty od Flögeových.

Emilie pověst salonu živila celým svým vystupováním. Několikrát do roka jezdila za inspirací a nákupem látek do Paříže i Londýna, kde vždy bydlela jen v těch nejlepších hotelech. Věděla, že kdyby se ubytovala v levnějších podnicích, její podnikání by to zruinovalo – v očích svých movitých zákaznic by neuvěřitelně klesla. V grandhotelech pak budila pozornost nejen tím, že cestovala sama bez mužského doprovodu, ale i faktem, že s sebou i na krátký pobyt přivážela velké množství zavazadel, ve kterých vozila to nejlepší ze svých výtvorů. Gustav Klimt jí také pořídil propagační fotografie šatů, které nafotil přímo na Emilii během jejich celorodinných letních pobytů u jezera Attersee. 

Zapomnění

Léta patřila k tomu nejlepšímu, co módní Vídeň nabízela. Poklony jí skládal i otec svobodného odívání Paul Poiret. Sesterský salon přežil první světovou válku, Emilie překonala i smrt Gustava Klimta v únoru 1918. Záhubu přinesl až Hitlerův nástup k moci.

V roce 1935 se výhrady Francouzů a Angličanů proti Třetí říši zaměřily i na Rakousko, kterému stejně jako Německu přestali dodávat zboží, včetně látek. Horší však bylo, že salonu začaly mizet zákaznice. Pocházely totiž víceméně výhradně z velkoburžoazních židovských rodin, které Vídeň buď opustily už před válkou, nebo je naplno zasáhla nacistická zrůdnost.

TIP: Móda mezi světovými válkami: Jak ovlivnila politika módní trendy?

Sestry Flögeovy musely ukončit činnost. Překrásné vybavení, které reprezentovalo hnutí Wiener Werkstätte, bylo rozprodáno v dražbě. Zbytek, spolu s některými předměty z dědictví po Gustavu Klimtovi, shořel při požáru Emiliina bytu v posledních dnech války. Sama Emilie Flögeová zemřela v zapomnění 26. května 1952.