Únava, vyčerpání, hlad a konec války v nedohlednu. Rok 1918 provázely nejen výstřely na frontě, ale také série stávek a protestů. Své „ne“ řekli Rakousku-Uhersku také námořníci na lodích kotvících v Boce Kotorské. Psalo se 1. února 1918 a vzpoura právě začala.
V černohorské Boce fungoval velký přístav válečného loďstva, který se stal hlavním dějištěm třídenní rebelie. Drama odstartovalo na pancéřovém křižníku Sankt Georg, kde se pohybovala posádka o 608 námořnících, z nichž 67 tvořili Češi.
Přísná pravidla v kontrastu se špatnými životními podmínkami podnítily akci, která odstartovala 1. února v 10 hodin dopoledne. Velitel křižníkové flotily Alexander Hansa byl uvězněn na palubě, odkud mohl jen trpně sledovat, jak se ke vzpouře přidávají další lodě. Tím to ale nekončilo. Plamen odboje vzplál i v loděnicích a na ponorkové a hydroplánové základně. Právě zde působil František Rasch, přerovský rodák, který se vyšvihl mezi nejvýraznější vzbouřence. Spolu s mluvčím povstalců Antonem Grabarem a dalšími dvěma rebely za svou angažovanost zaplatil o pár dní později životem. Jakmile bylo povstání pod kontrolou, byli muži popraveni zastřelením.
