Zabijácký virus HIV: Kde se zrodilo zlo?
Zatímco mnohé nebezpečné nemoci poutají pozornost veřejnosti relativně krátkou dobu – přesněji do chvíle, než se vědcům podaří vyvinout účinnou vakcínu, jiné, opravdu vytrvalé s námi zůstávají po celá desetiletí a každý rok si vyžádají tisíce lidských životů
Zmíněným nezdolným chorobám nechvalně kraluje virus lidské imunitní nedostatečnosti, známý jako HIV (Human Immunodeficiency Virus): Ten pak v rozvinuté fázi působení vyvolává onemocnění AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome), končící smrtí pacienta. Jeho „hrůzovláda“ trvá již takřka sto let, přesto ho stále halí mnohá tajemství.
Identifikovat se jej podařilo teprve počátkem 80. let 20. století a podle Světové zdravotnické organizace od té doby usmrtil víc než 34 milionů lidí. Není tedy divu, že vědci stále intenzivně hledají účinný lék a snaží se viru lépe porozumět, vypátrat jeho kořeny a zjistit, proč se tak masivně rozšířil.
V srdci Afriky
Odborníci se shodují, že epidemie propukla v Africe, nicméně o přesné lokalitě se dosud vedou spory. O krok dál by nás mohla posunout práce doktora Nuna Farii a jeho kolegů z University of Oxford, kteří na základě 800 vzorků získaných od nakažených Afričanů sestavili seznam virových genomů HIV. Navzájem je pak porovnávali a hledali jejich společného prapředka. Pomyslná detektivní práce nakonec tým přivedla k původci epidemie: Lidstvo zachvátil okolo roku 1920 v současném hlavním městě Demokratické republiky Kongo – v Kinshase.
Tehdy však ještě země nebyla samostatná: Jednalo se o belgickou kolonii, Kinshasa se jmenovala Léopoldville a celý region procházel agresivní industrializací, která šla ruku v ruce s přistěhovalectvím, nucenými pracemi a prudkým nárůstem prostituce. Území se navíc vzpamatovávalo z krutovlády Leopolda II. Belgického, jenž mezi lety 1885 a 1908 izoloval kolonii od zbytku světa a zavedl tam drastický režim – poslušnost si vynucoval mučením, zohavováním i zabíjením a během jeho tyranie údajně zemřelo až deset milionů lidí.
Dobré úmysly, špatný konec
Belgická vláda sice Leopoldovi území kvůli přehnané krutosti odebrala, nadále však pokračovala ve zprůmyslňování – a špatné zacházení s místními obyvateli k šíření viru značně přispělo. Virový kmen HIV-1 skupiny M, který pochází přímo z bývalé belgické oblasti, má přitom v současnosti na svědomí zhruba 90 % všech nakažených po celém světě.
V 60. letech situaci paradoxně ještě zhoršila snaha udržet africké obyvatelstvo zdravé. Masivní kampaně plošného očkování například proti obrně se totiž zvrtly v katastrofu: Injekční stříkačky se při opětovném použití adekvátně nesterilizovaly a nákaza se šířila špinavými jehlami. Je tedy možné, že pokud by viru výrazně nepomohli lidé, nepředstavoval by dnes celosvětový problém.
Neznámý nepřítel
Teprve začátkem 80. let si vědci uvědomili, že lidstvo ohrožuje dosud neidentifikovaný nepřítel. U působení HIV totiž nebyly stanoveny symptomy, a lékaři jej proto nemohli bezpečně diagnostikovat. V okamžiku odhalení se však již nákaza vyskytovala na pěti kontinentech a podle některých odhadů postihla 100–300 tisíc lidí.
TIP: Prapředek viru HIV je starý nejméně 60 milionů let
Následná čtyři desetiletí výzkumu umožnila nejen virus HIV detekovat, ale také zpomalit jeho účinky prostřednictvím tzv. antiretrovirů. Pokud se ovšem člověk nakazí, nemůže se zřejmě už nikdy zcela vyléčit: Smrt pak nastává v závislosti na úspěšnosti léčby a rychlosti, s jakou propukne choroba AIDS.
Jak probíhá napadení buňky?
Virus potřebuje k přenosu navázat kontakt s buňkou a vložit do ní svoji RNA, což udělá pomocí tzv. reverzní transkriptázy. Jedná se o enzym, který umožňuje porušit pravidlo, podle nějž vzniká RNA zápisem z DNA, a nikdy naopak. RNA útočníka se tímto procesem pokouší přepsat DNA buňky. Dojde k poměrně komplikované sérii proměn RNA vetřelce a ke vzniku tzv. cDNA, která je schopna se s hostitelem spojit. Pokud je úspěšná, vzniká v těle buňky tzv. provirus, jenž jí přikazuje vyrábět viry, a nikoliv protein.
Z opice na člověka
HIV údajně vznikl mutací viru SIV (Simian Immunodeficiency Virus), který napadá opice a lidoopy. Samotný přenos na člověka byl prý přitom relativně složitý a první nakažení museli jít viru doslova naproti. Vědci tvrdí, že u „zrodu“ HIV stálo lovení a zabíjení šimpanzů: Bránící se zvířata mohla své pronásledovatele poranit a virus pak pronikl do krve skrz škrábance. Nebezpečné bylo samozřejmě i následné zpracování úlovků, kuchání atd. Lidskou ochrannou bariéru mohla rovněž prolomit samotná konzumace masa: Obzvlášť v dobách koloniálního Konga totiž místní lidé čelili kvůli špatnému zacházení neustálému stresu, což nutně oslabilo jejich imunitní systém, a tělo se pak stalo snazším cílem.
