18. leden znamenal v dějinách pruského mocnářství doslova magické datum pro vzestup prestiže jeho protagonistů. Roku 1871, přesně sto sedmdesát let poté, co jeho děd Fridrich I. přijal královskou korunu, byl Vilém I. prohlášen prvním německým císařem.
Přijetí významného titulu bylo o to kurióznější, že se neuskutečnilo na domácí půdě, ale v srdci znepřátelené Francie – v Zrcadlovém sále ve Versailles. Celé události předcházela série válečných konfliktů, které Prusko katapultovaly mezi evropské mocenské špičky.
TIP: Pruský sen Otto von Bismarcka: Sutečně sjednotil Německo „krví a železem“?
Ambice vzkvétající militaristické země narazily na odpor francouzského císařství, které nebylo ochotné upustit od své role diplomatického strážce evropských poměrů. A tak se v letních měsících roku 1870 rozezněl hřmot zbraní, v němž se stalo Prusko hlavním dirigentem. Na důkaz úspěchu politiky „krve a železa“ byl pruský král proklamován německým císařem. Byly položeny stavební kameny pro sjednocené Německo, ale také pro zapřísáhlé nepřátelství mezi oběma velmocemi.
