Z knížete rázem králem: Komu nebylo Vratislavovo povýšení po chuti?
S královskou hodností Vratislavova prestiž neobyčejně vzrostla. Světská a duchovní knížata ale pohlížela na jeho rostoucí moc s nelibostí
Na svátek svatého Víta Léta Páně 1086 kronikář Kosmas napsal: „Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na jeho hlavu i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.“
Domácí nespokojenci
Knížata Konrád a Jaromír sledovali bratrův vzestup jen s nevolí. Pražského biskupa Jaromíra se to týkalo dvojnásobně, nebyl příliš ochoten během důležitých církevních svátků nasazovat svému bratrovi korunu na hlavu. Svým způsobem je pravda, jak se uvádí v učebnicích dějepisu, že královská koruna byla osobním oceněním pro Vratislava a neměla se dědit pro jeho nástupce. Jenže omyl spočívá v tom, že to bylo kvůli císaři. Z posledních výzkumů historiků vyplývá, že královskou korunu naopak odmítali především domácí velmoži. Nelíbilo se jim totiž, že by na výběr panovníka měl vliv pouze císař (či římský král), zatímco oni sami by byli připraveni o své starodávné právo volby knížete. Především z toho důvodu projekt prvního českého království zkrachoval. Příští vládci z řad Přemyslovců si prostě nemohli dovolit jít proti vůli velmožů, protože byli na jejich podpoře závislí.
Co na to Kosmas?
Sám kronikář Kosmas neměl prvního českého krále příliš v oblibě. Přesto mu přiznává, že mu byli věrně oddáni všichni rodem, věkem i zkušeností vynikající muži. Nejen to z něj však dělá výtečného panovníka. O jeho schopnostech svědčí především to, že se byl schopen udržet u moci přes 30 let (1061–1092), přestože měl tři bratry (čtvrtý Spytihněv byl jeho předchůdce na knížecím stolci a zemřel právě roku 1061). V přemyslovském rodě bylo totiž obvyklé, že bratři mezi sebou bojovali o moc z více či méně malicherných příčin. To se nevyhnulo ani Vratislavovi, přesto ho nikdo z Prahy nevystrnadil. Povýšení na královské důstojenství pak bylo jen takovou třešinkou na dortu, která dodala lesk jeho vládě a zapsala ho do dějin jako prvního českého krále. A to už se počítá.
