Ferdinand I. Dobrotivý: Z chudáčka Ferdáčka rakouským císařem

Tvrzení, že Ferdinand je nemožný hlupák, bylo do značné míry zkresleno nepochopením nebo intrikami. Posuzovali ho mnohdy lidé, kteří ho vídali jen zřídka nebo se s ním setkali letmo. Na druhé straně platí, že vinou padoucnice a předchozí výchovy byl retardovaný a intelektuálně i povahově nevyrovnaný.

Ideální macecha

Roku 1807, kdy bylo Ferdinandovi čtrnáct, se ale dostavila katastrofa. Začátkem tohoto roku onemocněla tuberkulózou jeho matka. Ocitla se ve stavu o to vážnějším, že byla zároveň již po třinácté těhotná. Narozené dítě stačili sotva pokřtít, žilo jenom několik dní a pak je následovala na věčnost i matka. Ferdinand ztratil půdu pod nohama. 

Trvalo to asi rok, dokud se na vídeňském dvoře neobjevila nová, už třetí Františkova manželka, dobrá a obětavá Marie Ludvika Modenská. Tato žena vnukla vlastnímu životu smysl jako obětavá pěstounka cizích potomků. Snu o vlastních dětech se musela kvůli postupující tuberkulóze vzdát. Vzorně se starala jak o psychicky postiženou Mariannu, tak zejména o Ferdinanda, kterého dokázala přivést do věku plnoletosti v překvapivě dobré kondici.

Nový učitel

Pozitivní liv na arcivévodu měl také jeho nový učitel baron Josef Erberg, který pro něj vypracoval nabitý pracovní program. Výchova intelektuální v něm byla přibližně vyvážena tělesnou přípravou. A tak byly vedle studia několika jazyků, řady všeobecně vzdělávacích předmětů a hudby obnoveny i časté hodiny tělocviku, střelby z pušky a pistole, šermu kordem, tance a jezdectví. V každém případě byl Ferdinand celý den zaměstnán. 

Semtam do Ferdinandovy výchovy neblaze zasáhla drobná či větší epileptická příhoda – někdy se dostavila v rozmezí měsíců, jindy dnů, ba i hodin. Přes všechny problémy a konflikty se mohl Erberg císařskému páru pochlubit: „Arcivévoda se naučil za patnáct měsíců vše to, k čemu jeho vrstevníci potřebují pět až šest let. A co se nyní naučil, to umí velmi dobře.“