Vzestup a pád templářů: Bohatství a vliv předznamenaly jejich zkázu
Jak naplnit prázdnou státní pokladnu a omezit moc templářů? Francouzský král našel prostředek, kterým vyřešil oba problémy zároveň
Po opojném úspěchu první křížové výpravy vznikl ve svatém městě Jeruzalémě nový řád „bojovných mnichů“ nazvaný Chudí rytíři Šalamounova chrámu, mnohem známější jako templáři. Tento řád, který si původně předsevzal ochranu poutníků ve Svaté zemi, se velmi rychle rozrůstal a bohatl. Významnou úlohu při jeho vzestupu sehrála skutečnost, že už zakladatelé řádu, Hugo de Payens a Godefroy de Saint-Omer, věnovali řádu svůj veškerý majetek. Jejich vzoru následovali i další nově vstupující členové, převážně z urozených rodů, a tak řádový majetek utěšeně rostl.
První finančníci
V době největšího rozmachu měl templářský řád po celé Evropě i na Východě téměř tisícovku řádových domů, sedm tisíc členů a osminásobný počet dalšího personálu. V polovině 12. století vybudovali templáři i vlastní loďstvo. S nárůstem bohatství řádu stoupal i jeho vliv. Dostávalo se jim maximální podpory papeže i korunovaných hlav, které si od řádu často půjčovaly nemalé částky. Slib chudoby, který templáři skládali, tak vycházel do jisté míry naprázdno. Templáři majetek mít nesměli, ale řád byl nejbohatší organizací v Evropě. Nicméně templáři se těšili veliké důvěře, a tak jim lidé mnohdy svěřovali své peníze do úschovy nebo k přepravě na delší vzdálenosti.
Bezpečně s penězi i bez nich
Spektrum templáři poskytovaných služeb bylo široké. Kromě státních a královských půjček poskytovali templáři finance za patřičný úrok i jednotlivcům a dokonce i Židům. Další významnou službou templářských finančníků byly úschovy a bezpečné transfery peněz. Pokud někdo potřeboval putovat kupříkladu za obchodem do vzdálenějšího kraje nebo země, nemusel již po celou cestu trnout strachy, že bude přepaden a oloupen o měšce plné zlaťáků. Zlatou hotovost složil na nejbližším templářském sídle, kde dostal kódované potvrzení o složení konkrétní částky. S tímto lístkem pak mohl relativně bezpečně cestovat a peníze si po jeho předložení vybrat v cíli své cesty.
Existovala však i jiná možnost. Templáři rovněž zajišťovali přepravu hotovosti. Jakožto obávaní bojovníci s vysokou autoritou byli jedni z mála, kteří byli schopni zabezpečit převoz vysokých částek. To dokládá i papež Honorius III., když roku 1220 ujišťuje legáta Pelagia, že nezná nikoho dalšího, komu by raději svěřil transport velkých peněžních obnosů.
Byl to právě templářský vliv a bohatství, které zapříčinily jeho pád. Zřejmě největším dlužníkem templářů byl francouzský král Filip IV. Sličný, jehož výdaje byly natolik velké, že musel k zajištění potřebných prostředků sáhnout k těm nejdrsnějším metodám. Král Filip zdědil po otci obrovský dluh jeden a půl milionu tourských liber z války proti Aragonu, k tomu jeho pokladnici nemálo vyčerpávala válka s Anglií a později prohraná válka s anglickým spojencem, s Flandrami. Dalším nemalým výdajem bylo věno pro dceru Isabellu, která byla provdána za syna anglického krále Eduarda II.
TIP: Za poklady templářů: Kam zmizelo ohromné bohatství po zničení mocného řádu?
Z čeho nasytit věčně prázdnou pokladnu? Z templářského bohatství! Roku 1306 Filip IV. obvinil řád z kacířství a mnoha dalších přečinů proti Bohu, mnoho rytířů bylo pozatýkáno, řádový majetek zabaven a řád samotný nakonec zrušen.
