Výpravy bez návratu: Pohltila Ludwiga Leichhardta australská poušť?

Narodil se sice v srdci Evropy, v tehdejším Prusku, osud jej však zavál tisíce kilometrů daleko. Ludwig Leichhardt strávil na cestách celé mládí: Fascinován přírodními vědami studoval nejprve v Berlíně a posléze v Londýně, Paříži, Itálii či Švýcarsku. V roce 1842 se sotva třicetiletý badatel vylodil v australském Sydney s ambiciózním plánem uspořádat objevnou expedici do nitra dosud málo prozkoumaného kontinentu. Zajímaly ho tamní přírodní podmínky a rovněž způsoby farmaření domorodých obyvatel. 

Labutí výprava

Expedici dlouhou bezmála pět tisíc kilometrů naplánoval a financoval zcela sám, nepodařilo se mu totiž získat podporu vlády. V doprovodu sedmi mužů vyrazil na cestu z Queenslandu na severovýchodě země a o čtrnáct měsíců později skupina úspěšně dorazila do cíle v dnešním Severním teritoriu. Když se posléze vrátili do Sydney, byli uvítáni jako hrdinové. 

Povzbuzen úspěchem začal Leichhardt takřka ihned pomýšlet na další cestu. V Austrálii zbývalo stále víc než dost neprobádaného území, což pro odvážného dobrodruha znamenalo neodolatelnou výzvu. Rok po návratu z první expedice už vyrážel směrem na západ kontinentu k řece Swan. Kvůli náročným podmínkám a nečekaným komplikacím – členy výpravy sužovala malárie, hlad a silné deště – musel sice nakonec zavelet k předčasnému návratu již po 800 kilometrech, neúspěch však jen podtrhl jeho odhodlání se do australské pustiny vrátit. V březnu 1848 proto podnikl druhý pokus a pokračoval po své předchozí trase k řece Swan. Doprovod mu tentokrát dělali čtyři Evropané a dva domorodci. 

Iniciály smrti

Tehdy ještě nejspíš netušili, že se už nikdo z nich domů nevrátí. Jejich stopy zmizely v oblasti Darling Downs v jižním Queenslandu, kde byli 3. dubna 1848 spatřeni naposled. Dodnes není jasné, jaké neštěstí výpravu potkalo. Protože však badatel informoval své okolí, že na cestách stráví přinejmenším dva či tři roky, trvalo poměrně dlouho, než se někdo začal znepokojovat. Vláda Nového Jižního Walesu zorganizovala záchrannou expedici teprve v roce 1852, kdy již byla šance na nalezení jakýchkoliv důkazů o osudu Leichhardtovy družiny prakticky nulová. 

Všeobecně se předpokládá, že muži zahynuli ve Velké písečné poušti, jejíž nehostinné duny zaujímají podobnou rozlohu jako Velká Británie. Objevily se i hypotézy, že Leichhardt skončil coby oběť domorodců. Do konce 19. století se jeho poslední dny pokusilo osvětlit hned několik expedic, ani jedna však neuspěla. Jedinými přesvědčivějšími důkazy badatelovy přítomnosti tak zůstává mosazná plaketa s jeho jménem a baobaby s vyrytým písmenem L, které na několika místech nalezli pozdější pátrači.