Vydry mořské: Nepostradatelní mořští dělníci
Žijí v chladných vodách severního Pacifiku, kde je před zimou chrání nejhustší kožich v říši zvířat. Právě kvalitní kožešina byla příčinou výrazného úbytku jinak odolných šelem vyder mořských
Dospělí jedinci vydry mořské (Enhydra lutris) váží zhruba 15–45 kilogramů. Tato zvířata tak patří k největším příslušníkům čeledi lasicovitých šelem (Mustelidae) a naopak mezi nejmenší savce, jejichž životním prostředím je moře. I když se mořské vydry umí pohybovat po souši, jejich život i čas je zcela spojen s oceánem, kde loví, jedí, odpočívají, páří se a vychovávají mláďata.
Stavy mořských vyder se kdysi odhadovaly na 150–300 tisíc kusů. Intenzivní lov je přivedl na pokraj záhuby a populace byla zdecimována na jeden až dva tisíce kusů přežívajících na zlomku původního území. Naštěstí následoval zákaz lovu a četné ochranné a reintrodukční projekty, díky nimž se dnes vydry vyskytují na dvou třetinách někdejšího teritoria.
TIP: Nártoun filipínský aneb Trpaslík se strnulým pohledem
Jediným motivem k jejich záchraně ovšem nebyl pouhý fakt, že je jich čím dál méně. Ukázalo se totiž, že vydry jsou jedinou hrází proti invazivní populaci ježovek, které likvidují mořské řasy nezbytné pro většinu obyvatel mořského pobřeží. Malé mořské zvířátko tak umožňuje přežití mnohem větších a silnějších druhů – například velryb, které v lese mořských řas nacházejí úkryt před bouří nebo predátory.
Ježovky jsou vedle některých druhů měkkýšů, korýšů a ryb hlavní vydří potravou. Vydra se za nimi potápí na mořské dno, kde dovede za použití kamenů uvolnit kořist z jejího podloží a opět kamenem rozbije její nepoddajnou skořápku. Parádním kouskem vyder jsou údery kořistí o kámen, který si při splývání na hladině položí na prsa. Vydra mořská je tak jedním z mála zvířecích druhů, který umí účelově používat nástroje.
