Vůdcovy rezidence: Jaký byl poválečný osud Hitlerových doupat?

Orlí hnízdo

Kde: vrcholek hory Kehlstein nad vesnicí Obersalzberg, Spolková země Bavorsko

Dělá čest svému jménu. Člověk by musel mít křídla, aby se do něj snadno dostal. A nebo použít výtah ve skále. Jenže v tom je právě háček. Hitler výtahy nesnáší. A vlastně nesnáší ani výšky. A proto se do svého slavného Orlího hnízda podívá všeho všudy desetkrát. Zato Eva Braunová si místo oblíbí. I když není určené přímo pro ni. Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann jej „Vůdci“ věnoval k jeho padesátinám.

Horská chata je součástí areálu kolem Berghofu. Trůní na vrcholku hory Kehlstein v nadmořské výšce 1834 metrů. Se stavbou se začalo v roce 1937 a za rok byla na světě. Stála v přepočtu více než tři miliardy dnešních korun! Když Američané na konci války místo bombardují, Orlí hnízdo se jim i přes urputnou snahu zasáhnout nepodaří. Zůstává tedy otázka: co s ním? Má být zničeno stejně jako další připomínky nenáviděného Hitlera? Stavba nakonec dostala milost a byla ušetřena. A zachovala se dodnes jako jedna z mála budov s vůdcem nacistů spojených. Paradoxně ta, kterou měl nejméně rád.

Vlčí doupě

Kde: Rastenburg, Východní Prusko (dnešní Polsko)

Nepřístupný terén, hluboký les, jezera a bažiny, přes které jen tak někdo neprojde. Právě v takových místech si Adolf Hitler zbuduje svůj hlavní válečný stan. V görlitzkém lese u hranic s Ruskem, blízko východní fronty. Proslulé Vlčí doupě. Sama příroda by však nestačila. Doplní ji tuny betonu, kilometry ostnatého drátu a také 54 000 nášlapných min v okolí! Celý komplex tak spíš než doupě připomíná menší opevněné město.

Tvoří ho osmdesát objektů! Kromě hlavního vůdcova bunkru a úkrytů dalších nacistických pohlavárů také bunkry pro hosty, či potřebné zázemí a ubytování. Nechybí ale ani kino, sauna, dvě čajovny a kasina či léčebný dům. Výstavba začne na podzim roku 1940 a trvá do roku 1944. Podílí se na ní na 20 000 dělníků! Celková rozloha této betonové pevnosti je dva a půl čtverečního kilometru. Běžně zde pobývá 2100 lidí. Sám Hitler tu stráví více než 800 dní, naposledy v listopadu 1944. Eva Braunová sem nezavítá nikdy. Vlčí doupě je čistě vojenská záležitost.

Také se zde více dbá na bezpečnost, než komfort. Hitlerův osobní kryt má strop silný osm metrů a na okna rovnou zapomeňte! Připomíná spíš hrobku, než ložnici. Nicméně v něm nechybí kanalizace, toalety, koupelna, ústřední topení a elektřina. Postupující fronta přivede Rudou armádu k Vlčímu doupěti koncem ledna 1945. Sovětští vojáci však najdou jen jeho rozvaliny. Němci bunkry při ústupu vyhodí do povětří. Jenom na ten Hitlerův přitom spotřebují osm tun trhavin!

Hitlerův protiletecký kryt

Kde: pod budovou Říšského kancléřství mezi ulicemi Wilhelm Strasse a Voss Strasse, Berlín

„Führerův bunkr“ je na strategickém místě. Přímo pod říšským kancléřstvím. Má celkem devatenáct místností! Ty nejbezpečnější poskytují Hitlerovi, Evě Braunové či Goebbelsovým alespoň základní komfort. Nechybí koupelny a toalety i poradní pokoje. Filtr bunkru by prý pohltil i smrtící plyn. Když není zbytí a na Berlín padají bomby, právě zde Hitler jedná na sklonku války se svými nohsledy. V bunkru se chrání před smrtí a tady také 30. dubna 1945 smrt nalézá.

O dva dny později vstupují do bunkru sovětští vojáci. Ohořelá pohřbená těla führera, jeho milovaného vlčáka Blondi, manželky Evy a její fenky, nalézají dobře schovaná až po dlouhém hledání. Veřejně he však nevystaví. Kryt je poté zničen a zasypán. „Chybějící“ tělo nahrává spekulacím o tom, že se z berlínského bunkru dokázal Hitler zachránit. Vzhledem k jeho značně žalostnému tělesnému i psychickému stavu to však není příliš pravděpodobné. Nedokázal udržet rovnováhu, pohyboval se pouze o holi, oči měl zalité krví a z koutku úst mu odkapávaly sliny.

Zámek Berghof

Kde: horská vesnice Obersalzberg poblíž Berchtesgadu, Spolková země Bavorsko

Obrovské okno o rozměrech dvaatřicet metrů čtverečních skýtá neuvěřitelný pohled na vrcholky Berchtesgadenských Alp. Prý jen kvůli němu nechal Hitler tuto stavbu  vybudovat. Nejprve si v Obersalzbergu pronajímá menší usedlost Wachenfeld, tu později koupí a megalomansky přestaví na zámek „Berghof“. Je v něm šedesát luxusně zařízených  pokojů! Na stěnách visí obrazy německých, holandských a italských mistrů. Hala pro hosty s pověstným oknem má dvě stě metrů čtverečních! Zdobí ji mramorový stůl, obrovský krb, vzácné perské koberce a gobelíny. Nechybí luxusní jídelna a také rozsáhlá zimní zahrada s terasou.

Hitler sem jezdí často a rád. Berghof je považován za nedobytnou alpskou pevnost. Než ho na samém sklonku války, 25. dubna 1945, vybombardují spojenecká letadla. Těsně před příchodem spojeneckých vojáků ho navíc zapálí jednotky SS a vyplení místní obyvatelstvo. Pět dní po Hitlerově sebevraždě dům obsadí americké a francouzské jednotky. V roce 1952 jsou ruiny Berghofu srovnány se zemí a na místě zámku vysázeny stromy.