Vůdce a Thule: Jaký byl vztah Adolfa Hitlera k okultistické společnosti?

O vztahu nacistického diktátora Adolfa Hitlera k různým okultním skupinám bylo napsáno velké množství knih i článků. Co ho spojovalo se společností Thule?

04.04.2020 - Vladimír Černý



Množství autorů se v minulosti zabývalo Hitlerovým vztahem ke společnosti Thule (německy Thule-Gesellschaft, pravým jménem Studiengruppe für germanisches Altertum, doslovně česky „Studijní skupina pro germánský starověk“). Slovo Thule je název bájného severského ostrova, který je znám i jiným jménem – Hyperborea. Z pohledu nacistické esoteriky byl ostrov Thule chápán jako místo, ze kterého vzešla árijská rasa.

Thule a vznik nacismu

Společnost Thule založil koncem první světové války Rudolf von Sebottendorf (původním jménem Adam Glauer), jeden z žáků Lanze von Liebenfelse – rakouského radikála (vlastním jménem Adolf Josef Lanz), který založil okultistický magazín Ostara, v němž publikoval nacionalistické a protižidovské texty.

Sebottendorf v mládí hodně cestoval a v Egyptě měl možnost seznámit se s vyznavači súfismu, mystické odnože islámu. Právě to v něm zřejmě probudilo zájem o okultismus i alchymii, který se stále víc prohluboval. Po návratu do Německa však byl obviněn z různých podvodů a padělatelství, takže musel uprchnout do Istanbulu, kde se věnoval okultismu a roku 1910 založil vlastní mystickou lóži.

Za první světové války se usadil v Bavorsku, vstoupil do nacionalisticky zaměřeného Germánského řádu (Germanenodren). Jeho názory byly čím dál „originálnější“. Mimo jiné tvrdil, že islám a germánské runy mají stejné árijské kořeny, ale árijci prý ztratili povědomí o magické síle run kvůli míšení s podřadnými rasami, zejména se Židy.

Po vzniku společnosti Thule počet členů rychle rostl a na podzim 1919 jich bylo už okolo 1 500. Vstupovali sem lidé z „lepší společnosti“, hlavně šlechtici, právníci, soudci, bankéři, podnikatelé a podobně. Mnoho z nich se později stalo funkcionáři nacistické strany NSDAP. Skupina prováděla různé na pohled efektní obřady, přednášky o germánské mytologii a další akce.

Symbolem Thule byl pravotočivý hákový kříž překrytý mečem a společnost měla hesla typu „Pamatuj, že jsi Němec“ nebo „Dbej na čistotu své krve“. Členové věřili v příchod jakéhosi germánského mesiáše, který vyvede poražené Německo z chaosu a používali pozdrav „Heil und Sieg!“.

V dobách politické nestability v Německu na přelomu let 1918 a 1919 se Thule aktivně podílela na boji s levicovými silami. Docházelo přitom k bojům s komunisty, při nichž tekla krev na obou stranách. A protože vedení Thule mělo zájem proniknout i mezi dělníky, došlo k založení Politického dělnického kroužku, v jehož vedení se objevil jeden ze zakladatelů nacistické strany Anton Drexler. Ten úzce spolupracoval se Sebottendorfem na založení Německé dělnické strany (Deutsche Arbeiterpartei) v lednu 1919, která se o rok později přejmenovala na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – NSDAP).

Hitler a tajné společnosti

Přes úzké propojení nacistů s Thule se Hitler oficiálně stavěl proti podobným tajným spolkům a odsuzoval jejich spiklenecký charakter. Nikdy také ve skutečnosti členem Thule nebyl a  vystupoval zde pouze jako host, podobně jako další nacističtí předáci Dietrich Eckart, Rudolf Hess nebo Alfred Rosenberg. Hitler sám dával přednost otevřenému boji v politické straně, jakou se stala NSDAP.

Některé prvky z činnosti ariosofistů jej bezpochyby ovlivnily, zejména nenávist proti Židům a rasismus obecně. Ale okultní teorie mu zřejmě vždy byly cizí a sám členy tajných společností ve svém Mein Kampf ironicky hodnotil takto: „Charakteristické pro tyto povahy je, že básní o starogermánském bohatýrství, o šedém závoji dávných dob, o kamenných sekyrách, mečích a štítech, ve skutečnosti jsou však největší zbabělci, jaké si člověk jen může představit. Neboť stejní lidé, kteří ve vzduchu šermují s věrnými plechovými kopiemi starogermánských mečů a na vousaté hlavě nosí preparovanou medvědí kůži s rohy a prosazují boj s duchovními zbraněmi, se jako hejno hus ve spěchu rozutečou před každým komunistickým gumovým obuškem. Potomstvo nebude mít mnoho důvodů oslavovat jejich hrdinskou existenci v nějakém novém eposu.“

TIP: Hákový kříž nad velehorami: Po stopách nacistické expedice do Tibetu

Znak Thule byl ovšem nakonec v upravené podobě přijat jako nacistický symbol a tím už zůstal. Na zakládající schůzi NSDAP v květnu 1920 tak mohli lidé poprvé vidět černou svastiku v bílém kruhu na červeném pozadí. Samotná společnost Thule po uklidnění politické situace v Německu ztrácela na významu a nakonec se kolem poloviny dvacátých let dočasně rozpadla. 

Neexistující spolek

Maria Orsitsch, nebo také Maja Oršićová, prý založila „ženskou organizaci“ Vril, která úzce spolupracovala se společností Thule. Plavovlasá krasavice, chorvatsko-rakouského původu, jak se traduje, patřila k oddaným stoupenkyním nacismu. V Mnichově pracovala na rozvoji duchovního potenciálu organizace Thule. Ona a její dlouhovlasé družky telepaticky komunikovaly s mimozemskou civilizací planety Aldebaran a získávaly informace o nových technologiích. Ty pak našly uplatnění v arzenálu Třetí říše. Dlouhé vlasy prý fungovaly jako antény! 

Celý příběh je ryzí fikce. Maria Oršić totiž ožila jen na stránkách knihy Jitro kouzelníků (1960) od Jacquese Bergiera. Ten do svého díla zapracoval osvědčené prvky nacistické mystiky a doložené existence společnosti Thule, s nimiž propojil zcela smyšlený příběh o mimozemšťanech. Spolek Vril i madam Oršić jsou ovšem pouhou populární fikcí.


Další články v sekci