Vše pro mého dědice: Co obětoval Jindřich VIII. touze po synovi?

První těhotenství ohlásila Kateřina Aragonská už v srpnu 1509, dva měsíce po svém sňatku s Jindřichem VIII. Pyšný mladý král do něj vkládal všechny naděje. Děvčátko, které ani nedostalo jméno, se však narodilo předčasně a mrtvé poslední lednový den následujícího roku. O čtyři měsíce později byla zveřejněna další „radostná událost“. A 1. ledna roku 1511 potvrdily salvy z děl a vyzvánění zvonů narození následníka. Lidem v ulicích Londýna se nalévalo víno zdarma, radost však trvala jen padesát dva dní. Poté děťátko náhle zemřelo. Tím však historie Jindřichů nekončila.

Marie I.

O dva roky později Kateřina znovu otěhotněla. I tentokrát dala život synovi. Předčasně narozené dítě dostalo jméno Jindřich, ale zemřelo chvíli po porodu. I čtvrtý potomek nešťastného páru, další chlapeček a znovu Jindřich, se v lednu 1515 narodil mrtvý. Historikové s oblibou spekulují o tom, jak radikálně odlišné by byly dějiny ostrovní říše, kdyby Jindřich VIII. dostal své vytoužené dědice hned v prvním manželství…

Páté ohlášené těhotenství nikdo nebral moc vážně. Děvčátko, které se na svět prodralo 18. února 1516, však přežilo. Jindřicha sice dcera zklamala, ale prohlásil, že po ní jistě přijdou další chlapci. Nepřišli. O dva roky později sice královna znovu porodila, ale i tentokrát předčasně, snad v osmém měsíci. Slabá holčička odešla ze světa v příštích hodinách a nedostala ani žádné jméno. A tím všechny Jindřichovy naděje na tudorovského následníka skončily.

Marie se však měla k životu. A její matka, v souladu s tehdejším pojetím výchovy a možná i proto, aby dokázala, že dítě má svou cenu, na ni naložila spoustu povinností. Už ve čtyřech a půl letech bavila francouzskou delegaci hrou na spinet. V devíti letech četla a psala latinsky. Naučila se francouzsky, španělsky a částečně i řecky, studovala hudbu a tanec. Jak se vyjádřil benátský velvyslanec „tohle dítě nikdy nepláče“.  V devíti letech ji otec „přesunul“ do Wallesu na vlastní trůn. Možná proto, aby neviděla pokračující rozkol mezi svými rodiči. Právě v té době vstoupila na scénu Anna Boleynová. Král se snažil seč mohl, aby anuloval svůj svazek s Kateřinou. 

Když se boje začaly vyostřovat, zakázal Jindřich Marii stýkat se s matkou. Na patnáctileté dívce se stres a úzkost naplno projevovaly - například výpadky menstruace. O dva roky později se její otec s Annou Boleynovou skutečně oženil a Mary byla prohlášena za nemanželskou. Kolotoč nemocí psychosomatického původu se naplno roztočil. Skončil až s její smrtí. Roky potlačované pocity - zášť, zklamání a trápení naplno vybublaly během její „krvavé“ a fanatické vlády…

Jindřich Fitzroy 

Během každého z Kateřininých těhotenství prý stoupla Jindřichova „mimomanželská sexuální aktivita”. Snad i proto se syna dočkal a to už půl roku po porodu posledního Kateřinina dítěte. Jen byl beznadějně nemanželský… I on dostal jméno Jindřich a přízvisko Fitzroy, což byla zkomolenina francouzského „fils du roi” čili „syn krále”, oblíbený název pro urozené levobočky. 

Sedmadvacetiletému zklamanému vladaři ho porodila jeho milenka a dvorní dáma Elizabeth Blountová. Aby zabránil skandálu, poslal ji ode dvora ještě před porodem. Syna však v žádném případě neskrýval a otevřeně se k němu hlásil a snad i chlubil. To se nepoštěstilo žádnému dalšímu Jindřichovu nemanželskému potomku - a že jich měl patrně více. V šesti letech byl oficiálně představen u dvora a získal titul vévody z Richmondu a Somersetu a roční rentu téměř 5 tisíc liber. Chlapec vyrůstal poblíž dvora, zajištěn téměř jako princ, byť se mu dostalo jen průměrného vzdělání. V dalších letech mu přibývalo „hodností” a Jindřich z něj chtěl dokonce udělat irského krále.

Když král začal jednat o anulování manželství s Kateřinou, jeden z plánu zahrnoval i variantu, že jeho o tři roky starší dceru Marii provdají za Fitzroye a zaručí mu tak právo na trůn. Získat povolení k tak těsnému pokrevnímu svazku by však nebylo moc reálné. Když se narodila princezna Alžběta, čtrnáctiletého Jindřicha oženili s Lady Mary Howardovou, jedinou dcerou 3. vévody z Nortfolku. Sňatek nebyl nikdy konzumován. Už 23. července 1536 umírá sedmnáctiletý mladík na tuberkulózu, dva měsíce poté, co nechal Jindřich stít Annu Boleynovou…

Alžběta I.

Manželství Jindřicha VIII. a Anny Boleynové skončilo na popravčím špalku po pouhých třech letech, protože se král nedočkal následníka. Hned na první pokus však Anna porodila dceru a budoucí královnu Alžbětu. Holčička se narodila trošičku předčasně, přežila však. Brzy po porodu ji otec poslal na venkov, jednak proto, aby jí neuškodilo „nezdravé londýnské ovzduší”, snad i kvůli tomu, aby se Anna mohla „soustředit” na další početí. O Vánocích 1534 však nová královna předčasně porodila mrtvého chlapečka. Její osud byl zpečetěn.

Ani ne tříletá Alžběta byla po stětí své matky prohlášena za bastarda. Přesto dostala skvělé a velice důkladné vzdělání a stejně jako její starší nevlastní sestra se horlivě snažila dělat otci radost. I ona však musela čekat ve stínu, až přijde její šance. A také ji traumatizující životní peripetie z dětství do konce života poznamenaly… Alžběta byla vážné, přemoudřelé a velice disciplinované dítě, střídmé v jídle a opatrné na to, s kým a o čem mluví. Přesto i ona měla své libůstky - velice ráda například jezdila na koni. Zakládala si též na svých rusých vlasech a podobě s otcem, díky níž nikdo nemohl tvrdit, že by snad její zavržená matka krále podváděla…

Eduard VI.

Poslední naděje vkládal Jindřich do obrovského břicha Jane Seymourové, která v těhotenství ohromně ztloustla. Údajně až obsesivně pásla po některých druzích jídel a křepelky jí prý král nechával vozit z Calais a Flander. Jane svého vládce nezklamala, i když ve všech ostatních ohledech ho tichá a pokorná žena brzy po svatbě začala nudit. Ne na dlouho. Neuběhly ani dva týdny po těžkém, dva dny trvajícím porodu a Jane zemřela na horečku omladnic. 

TIP: Milenec královny, nebo krále: Kým byl tajemný vévoda z Buckinghamu?

I z toho důvodu se v pokojích malého prince zavedly striktní hygienické předpisy. Třikrát denně se omývaly stěny a podlahy, což ve své době kdekdo považoval za výstřednost. Když povyrostl, dostal důkladný výchovný plán, který zahrnoval výuku řečtiny, francouzštiny, němčiny, dále studium klasických antických děl a Bible, dějin, zeměpisu, etikety, politiky a státnického umění. Ačkoli měl křehkou fyzickou konstituci a chatrné zdraví, cvičil se i v jízdě na koni, šermu a v honitbě.

Naštěstí byl velice inteligentní a talentovaný a učení ho bavilo. Otec mu zemřel v devíti letech a on se tím okamžikem stal novým anglickým králem. Po zbytek svého krátkého života se tak stal předmětem mocenských ambicí rodiny své mrtvé matky. Ve čtrnácti letech onemocněl silným kašlem a horečkami, které se stále zhoršovaly. Nedosáhl ani patnácti let, když v červenci 1553 zemřel - patrně na tuberkulózu, stejně jako jeho starší nevlastní bratr… Cesta na trůn se otevřela jeho opomíjeným sestrám.