Vosí bodnutí a nápoj z králičího spermatu: Jak se v minulosti léčila porucha erekce?

Už Plinius starší doporučoval k prevenci mužských obtíží přežvykování pórku a česneku nebo podávání vodou spařeného chřestu. V této odlehčené dietě spatřoval základ „uvolnění těla i mysli“, vedoucí k rychlému zlepšení povadlého výkonu. Učený Aristoteles nezaostával a ordinoval puchýřníky lékařské, tedy pověstné španělské mušky. Že mohou uživatele snadno přivést i do záhuby, si ale nechal pro sebe. Za zmínku stojí i recept, jak snadno získat „sílu koně“. Žíznivého oře napájejte studenou vodou, a co mu bude odkapávat od otevřené tlamy, chytejte do zvláštní nádoby. Vypijte, a uvidíte sami.

Odporná léčba

Římané a Egypťané jako by se v podobné situaci předháněli v nechutnostech. V kraji pyramid nedali dopustit na čerstvě vyjmuté srdce krokodýlího mláděte, které si ještě teplé a tepající vmasírovali do ospalého údu. Římané zase měli jasno v tom, že se jim nedostává životodárných šťáv, a tak je doplňovali z přírodních zdrojů. Většinou od samců zvířat, o jejichž libidu kolovaly učiněné legendy. Popíjeli tedy seminální tekutinu králíků, ale také orlů a dalších ptačích dravců. V Egyptě i říši římské pak podtrhovali léčebné kůry nejrůznějšími amulety z oslích nebo kozlích vysušených žláz. V plátěném váčku je nosili poblíž intimních partií.

Nedráždi vosu bosým…

S opravdu drsným příspěvkem k léčbě sexuálních poruch přispěli světu indičtí mudrcové. Když to nebudeme moc rozmazávat, budete potřebovat sladký olej nebo ovocnou šťávu, bodavou vosu a chvilku soukromí. Aplikací sladkého mazadla nalákáte hmyz a necháte se štípnout přímo tam, kde pociťujete problém. To ale není to nejhorší. Tento postup musíte za sebou opakovat po dobu deseti dní. To už by si jeden skoro rozmyslel, jestli mu to za to vůbec ještě stojí. Jak ale dokazuje soudobá věda, na část hormonálních imbalancí skutečně může podobná šoková terapie vosím jedem zabírat.

Pomůžou jen žlázy

Učenec Albertus Magnus muže ve 13. století vůbec nešetří. Pokud je s vámi dole něco v nepořádku, je třeba hledat chybu v jídelníčku. Prostě se teď budete živit jen býčími žlázami a zapíjet je mlékem z kozla (raději moc nepřemýšlejte, o co asi půjde). Nezabírá? Pusťte se do vrabců, ti malí ptáčci vám jistě pomohou. Pořád nic? Jak stojí ve spisku De Animalibus, je tu ještě jedna šance: pečená mořská hvězdice nakrájená na kousky. Ale pozor: může také „ředit krev“, kterou pak budete vypouštět ze všech myslitelných otvorů. Což asi není na rande žádoucí.

Kouzla a čáry

Procesy s čarodějnicemi byly jednou velmi dlouhou a velmi smutnou epizodou evropských dějin. Jestli z nich vzešlo alespoň něco pozitivního, pak rozlišení minimálně dvou druhů mužské neplodnosti – za kterou pochopitelně mohla kouzla a čáry.

V šesté kapitole Malleus Maleficarum, tedy v neblaze proslulém Kladivu na čarodějnice, se píše o vyvolaném úbytku síly v oudu. Tedy klasická porucha erekce. A také o neplodnosti, kdy životodárná tekutina mužů ztrácí svou vitální sílu k plození, čili o impotenci. Druhá varianta přitom má z hlediska své antikoncepční funkce nesporné výhody, ale ať byly čarodějnice mučeny sebevíc, skutečný recept si nechaly pro sebe.

Železo vás probere

Počátek 16. století a procitnutí vědy přinesly v léčbě erektilních dysfunkcí změnu, i když ne zrovna žádanou. Ze selhání je viněn sám pacient, a to buď pro svou vrozenou sexuální netečnost, nebo naopak přebujelou aktivitu, kvůli které takříkajíc vystřílel všechnu munici. Na takové hříšníky čekala kůra sestávající z ledových koupelí a chlazení „alespoň dvakrát denně“. Ti neteční, které k činu neprobral ani externí dotek, se pak mohli těšit na pálení žhavým hřebem. Což by prý probudilo i mrtvého. Výsledky ale nebyly valné ani v jednom z případů.

Pokusná morčata 

Charles Édouard Brown-Séquard, francouzský královský lékař na Mauriciu, si celý život přál klidný důchod. Ale zase ne tak klidný, jakého se mu v tropickém ráji dostalo. A tak ve svých dvaasedmdesáti letech začal experimentovat s léčbou své vlastní potence. Jak? S pomocí odebraného spermatu živočichů (morčat a toulavých psů), injekčně vpravených do svého vlastního, ehm. Ano. Byl prý nadmíru překvapen oživením a posléze začal tuto kůru předepisovat i svým pacientům. A nikdo si nestěžoval. Přece jen, psal se rok 1890, a sex byl společenské tabu. O podobných selháních se nemluvilo.

Roztáhnout?

Léčba, která zrovna nepotěší. Tak jde popsat sofistikovaný obor aplikace uretrálních tyčí, populárních v průběhu celého 19. století. Abychom to zbytečně nerozpitvávali: do močové trubice je zasunuta dutá trubice, což samo o sobě mělo působit podpůrně. Později se přidala i elektroléčba. Stačilo prý 5 až 8 minut „mírného proudu“ a vše se v dobré obrátilo. To už ale šly do módy i nejrůznější penilní protézy, které na principu balónku zavedeného dovnitř dokázaly nafouknout celkový objem. Těžko říct, jak kromě zlepšení vizuálního dojmu tohle mohlo pomoci.

Mozek v pozadí

Špičkování s elektřinou sliboval i zázračný léčebný pás. Zbavovat vás měl bolestí zad, páteře a plotének a sklonů k neurózám. To jsou ale jen krycí názvy pro poruchy erekce, nebo alespoň tak chápali zákazníci významné pomrkávání podomních prodejců. Napojíte všechny elektrody a zařízení vás zasype několika šoky. Tím prvním je bezpochyby účet za tohle diskrétní zařízení, druhým pak nevalný výsledek. Ale komu je to málo, může sáhnout po elektrickém vyhřívači prostaty. Ten měl stimulovat „abdominální mozek“. Cože? Tisíce děkovných dopisů!

Pro Hollywood

Myšlenka vypůjčit si od zvířat jejich přirozenou divokost a plodnou sílu a vpravit ji do lidského těla, byla živá i v následujících letech. Američan John R. Brinkley si své lékařské tituly  sice jen vymyslel, ale to mu nebránilo provést v roce 1913 první transplantaci kozlího varlete do lidského šourku. Jen tak na volno, žádné napojení.

Podivná kožní boule se brzy působením bílých krvinek rozložila. Jaká to ale byla sláva, když pacient obávající se neplodnosti skutečně potomka počal. U Brinkleyho si začali podávat dveře hollywoodští herci a guvernéři států. A přehlédli i jeho četná „lékařská“ pochybení.

Vězeňské koule

Napojit funkční zvířecí pohlavní žlázu na lidskou verzi se pokusil lékař Sergej Voronov. Nedobrovolným dárcem byl šimpanz, dobrovolný příjemce je neznámý. Skončilo to nedobře, pacient nakonec podlehl infekci. O krok dál za hranu konzervativní medicíny pak šel Leo Stanley, správce nemocničního oddělení věznice v San Quentinu. Odebíral varlata popraveným vězňům, a transplantoval je movitým klientům. Když to prasklo, byl z toho pořádný poprask. A ne, nefungovalo to. Řezem vpravený štěp se ani jednou neujal, ale byl to „zlatý důl“ na peníze.

Síla přírody

Za návrat ke kořenům přírodní medicíny můžeme považovat přístup Angličana Edwarda Bacha, který v 30. letech minulého století prorazil se svými kapkami. Stačí deset kapek pod jazyk, půl minuty počkat a jste rázem dravec! Tinktura obsahovala silice modřínu pro sebejistotu, olivový olej pro posílení, jabloňovou esenci pro výdrž a extrakt z borovice, který měl zbavit stresu a napětí. Peníze nevracíme! Podobně se to mělo i s hojivými zábaly doktora Samuela Solomona. Ten věřil, že příčinou poklesu výkonu je přemíra masturbace. A tak jeho kýlní pás připomínal spíš pás cudnosti, obohacený o pálivé mastičky z paprikových výtažků. Po tom chvilku neposedíte…

Hezky svítí!

Co může být lepší, než „aktivní“? Přece radioaktivní! O skutečné povaze záření lidé kolem roku 1900 mnoho nevěděli, ale znělo to fantasticky. Rádium, objevené teprve roku 1898, se zdálo být dokonalým lékem na vše, včetně impotence. A jak se taková věc dala užívat? Nejlépe pomocí rektálního výplachu čili klystýru.

TIP: Zlatá klec zbavená erotiky a romantiky: Jak se ve skutečnosti žilo v harémech

Když se v roce 1925 poprvé začalo hovořit o tom, že lidé na nemoc z ozáření mohou zemřít, začaly prodeje klesat. Oficiálního zákazu se ale zázračná ozářená voda dočkala od amerického Úřadu pro potraviny a léčiva až v roce 1938!