In vino veritas: Co pilo panstvo ve středověku?

Na celý kuchyňský provoz dohlížel kuchmistr. Ten měl být podle dobových pramenů pilný, šetrný, čistotný a pečlivý. Kuchmistrovi připadlo i množství dalších úkolů a pravomocí. Například na dvoře pánů z Růže držel dohled také nad rozdělováním alkoholických nápojů. 

V panském džbánu

Zámečtí služebníci dostávali na jeden den zhruba dvě pinty (necelý litr) tmavého piva, ačkoli skutečnost se od předepsané normy často lišila. Víno popíjeli služebníci jen ve významné církevní svátky nebo u příležitosti zámeckých slavností. Vztahu k alkoholu si všímala i dobová zdravotnická literatura, která nejenže kladla důraz na mírnost v pití, ale upozorňovala i na to, že těžší bývá opilství vínem nežli pivem.

Přípitkem se na panských sídlech vítaly i vzácné návštěvy. Josef Hrdlička vzpomíná ve své práci  Kuchyně, stolování a jídelníček na dvoře velmožů s erbem růže příhodu Václava Vratislava z Mitrovic, syna regenta jindřichohradeckého dominia, který byl dobře obeznámen s poměry na statcích Adama II. z Hradce: „…když my dobří přátelé shledáme jiného, nic před sebou nebereme, nežli že jeden druhého nesmírně pitím a žraním nutíme a užereme, a spadne-li kdo, jsa ožralý, ze schodů, nad tím, že jsme ho spravili, obzvláštní potěšení máme a tomu se smějeme.“ 

Pivo pro pány a pro dámy medovinu

Nižší úředníci, služebníci a čeládka popíjeli na panském dvoře ječné pivo, zatímco velmož a jeho nejbližší si přihýbali ze skleněných číší vína. Pro labužníka Petra Voka z Rožmberka se ale mimo jiné objednávalo vyhlášené rakovnické pivo. Rožmberkové a páni z Hradce si mohli vybírat nejen mezi víny červenými a bílými, ale také bylinnými. Ta se připravovala z pelyňku, jalovce, šalvěje či „vomanky“. Nejvyhledávanější vína na jihočeských dvorech však pocházela z Rakouska či Uher, ve velké oblibě byla i vína rýnská. Dámy oproti tomu upřednostňovaly medovinu či sladká pití s chutí kořeněných italských aperitivů.

Některá vína či piva se používala i v kuchyni jako součást kuchařských receptů. Vína k vaření omáček či huspenin, piva k vaření polévek. „Pálené víno“, tedy víno svařené s cukrem, se pilo jako lék.

Chtěl-li kdokoli zahnat žízeň, dobře mu posloužilo kyselé a sladké mléko nebo voda z panské studny. Jestliže si mohl středověký člověk vybrat, zda zvolí vodu potoční, říční či studniční, volil vodu „živou“ – tedy tekoucí. Věřilo se, že je mnohem zdravější než „mrtvá“ voda ze studně, do které hradní personál házel vše od nepotřebných hrnců až po uhynulá zvířata.