Velmi křehká krása: Benátské sklo patřilo k vrcholům sklářského řemesla
K vrcholům středověkého sklářského řemesla patřilo benátské sklo. Jako luxusní zboží putovalo i do střední Evropy, kde nesloužilo jen šlechtě, ale při oslavách a svátcích zdobilo nejeden stůl měšťanských domácností
Benátské sklo se vyrábělo z křemičitého písku a popele ze solnomilných rostlin, který se dovážel z Levanty. Tato podstatná složka obsahovala sodu snižující tavný bod písku na zhruba 1 100 °C a příměs vápníku směs chemicky stabilizovala. Sklo založené na sodné receptuře bylo měkké, dobře tvárné a většinou téměř bezbarvé. Oblíbené modré zabarvení mu dodávaly oxidy mědi a železa, kdežto do hnědofialova ho barvil oxid manganu.
Skleněný luxus
Do střední Evropy se benátské sklo dostávalo od počátku 13. století. Na Moravu a na území dnešního Slovenska putovalo uherskými rovinami obcházejícími Alpy. Nálezů z tehdejší doby není mnoho, dominují ty z bohatých královských měst Prahy či Brna.
Příznivá geopolitická situace a orientace posledních Přemyslovců na rakouská území a Uhry obchod s benátským zbožím posílila. Významnou roli hrálo také bohatství českého království plynoucí z těžby stříbrných rud a barevných kovů. Až devadesát procent benátských mincí bylo ve 13. století raženo ze stříbra z českých zemí! K dobrým prodejům za Alpy přispěla i postupující německá kolonizace spojená se vzestupem měst. Po nástupu Lucemburků počátkem 14. století se však těžiště zájmů posunulo na západ, což ovlivnilo i obchodní strategie kupců. Import z Benátek za Karla IV. a Václava IV. slábnul a v době husitských válek zcela ustal.
Benátské sklo se znovu objevuje až v době, kdy se Morava v osmdesátých letech 15. století dostala pod vládu Matyáše Korvína, který byl ctitelem italské renesance a benátského zboží zvláště. Tamější sklářský průmysl zažíval nový rozkvět související s objevem receptury na výrobu zcela bezbarvého skla (cristallo). Renesance přišla s novým tvarem – poháry, jejichž výzdobu tvořily barevné emaily a zlato. Písemné zprávy i hmotné nálezy dokládají velmi intenzivní dovoz především do Uher, z Moravy a rakouských zemí je známo zatím jen několik exemplářů a do Čech a německých zemí se toto sklo pravděpodobně nedováželo. Dobové malby z přelomu 15. a 16. století ukazují užívání benátských číšek také jako váziček pro květiny.
TIP: Vybroušené podnikání: Ludwig Moser dodával sklo i na císařský dvůr
Archeologové většinou nacházejí skleněné střepy, úplnější tvary jen výjimečně. Sklo bylo ve středověku drahé, a tak se i rozbité nádoby vykupovaly na trhu za slušnou cenu a jen málokdo je vyhodil do běžného odpadu. Nemalá část ceny skleněného zboží spočívala v dopravě, přičemž sebemenší poškození například jemné trubicové výlevky konvici zcela znehodnotilo, a kupci proto častěji sahaly k jednodušším tvarům.
