Veliké theatrum v Městě pražském: Jak probíhala poprava 27 českých pánů?

Problémem bylo sestavit soudní tribunál, protože o účast v něm nikdo nestál. Odmítli to i oběti pražské defenestrace Slavata a Martinic a stejně tak i další místodržící, třeba Adam ze Šternberka. Všichni prosili císaře, aby na ně tento úřad nevkládal. Vedli je k tomu nejspíše příbuzenské svazky s obviněnými a obava z veřejného mínění. Nakonec byl předsedou soudu jmenován Karel z Lichtenštejna a jeho zástupcem Adam z Valdštejna. Od 17. května do 12. června 1621 vynesla pražská exekuční komise 51 rozsudků, vesměs tresty smrti.

Ortel a exekuce

Nad verdikty probděl Ferdinand II. celou noc a nakonec 16. června podepsal 43 rozsudky smrti, u 16 z nich ale poskytl odklad až do dalšího císařského rozhodnutí. 19. června se v soudní síni na Pražském hradě měli odsouzení dozvědět verdikt.

Obžalobu přečetl česky a německy královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda. Vždy když dočetl, doktor Melander jménem soudního tribunálu odpověděl, že rozsudek je sepsán a bude oznámen. Nikdo to sice nevěděl jistě, všichni však počítali s hrdelním ortelem. O to větší překvapení přišlo, když bylo u patnácti jmenovaných oznámeno, že jejich rozsudek se mění.

Šestnáctým omilostněným byl Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, který se o své milosti ale dozvěděl až na popravišti, těsně předtím, než dopadl meč mistra popravčího. Ostatních sedmadvacet odsouzených čekalo na milost marně, přestože mnozí z nich doufali až do poslední chvíle.

Krvavé divadlo

Poprava začala 21. června 1621 o páté hodině ranní. Jako první vstoupil na popraviště Jáchym Ondřej Šlik a s modlitební knihou poklekl na rozprostřené černé sukno. Pak ťal kat Jan Mydlář a hlava hraběte se odkutálela. Tělo zabalili do onoho sukna a odnesli z lešení. Byla položena nová tkanina a na lešení mohl vystoupit další z pánů. Všechno bylo dokonale zinscenováno, svoji schůzku s osudem zde měli tři osoby panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů.

K představě popravy u nás patří špalek a sekera, na Staroměstském náměstí však ale nebylo ani jedno. Popravovalo se mečem a špalek se používal pouze k utětí rukou. Odsouzenec poklekl na kolena, vztyčil hlavu a tehdy k němu zezadu přistoupil kat a vodorovným úderem ve výši ramen přeťal hrdlo. Nutno říct, že Jan Mydlář byl skutečným profesionálem a nikdo z odsouzených netrpěl. Všichni byli sťati jediným úderem. Za tuto práci dostal velmi dobře zaplaceno, účtoval si celkem 584 kop míšeňských grošů, což byla částka, za niž se dal pořídit v Praze dům. 

TIP: Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?

Tři odsouzení byli namísto „čestné smrti mečem“ oběšeni, snad aby si Mydlář odpočinul. Dva oběsili na trámu trčícím z okna radnice a jeden skončil na šibenici uprostřed náměstí. Hrůzné divadlo, jaké nemělo v českých zemích obdoby, skončilo po deváté ráno. Dvanáct hlav se pak ocitlo na ochoze Staroměstské mostecké věže, odkud je sňaly teprve saské oddíly, které Prahu obsadily o deset let později.