Ve stínu mocných: Jaký byl vztah Čech k Velkomoravské a Francké říši?

Počátky Velké Moravy se datují k roku 833, kdy se v pramenech poprvé objevuje postava knížete Mojmíra I., jenž tohoto roku ovládl vedle Moravy také Nitranské knížectví. O sto let později došlo k vraždě přemyslovského knížete Václava, vládnoucího ještě stále malému kmenovému knížectví kolem Prahy. Rozhodně nelze hovořit o nějaké přímé kontinuitě v existenci těchto dvou celků, přesto tu však jsou jisté souvislosti, jež pomáhají objasnit samotné počátky vlády Přemyslovců. V prvé řadě to byl poměr k Východofrancké říši, nejmocnější politické entitě ve střední Evropě a následně nezbytný atribut raného středověku, postupující christianizace pohanských kmenů. 

Preventivní křest

Pokud nebudeme brát v potaz dřívější kusé zmínky o válečných akcích, které proti českým kmenům vedl Karel Veliký na počátku 9. století, upozornili na sebe čeští velmoži na přelomu let 844 a 845 natolik významně, že si to vyžádalo letopiscův zápis: „Ludvík čtrnácti z (celkového počtu) knížat Čechů, kteří žádali o přijetí křesťanského náboženství, vyhověl a v oktávě Epifanie je přikázal pokřtít.“

Co tento zápis ve Fuldských análech konkrétně znamená? Roku 831 došlo k pokřtění Moravanů. Východofrancká říše patřila ke křesťanským zemím již delší dobu. Dosud pohanské kmeny v české kotlině se tak ocitly v kleštích mezi říší velkomoravskou a východofranckou a musely se tak více obávat možného útoku z obou stran.

Česká knížata pochopila závažnost situace po roce 843, kdy se Francká říše rozdělila na tři části, a východ získal Ludvík II. Němec. Ten v duchu politiky svého děda Karla Velikého a otce Ludvíka I. Pobožného aktivně vstoupil do poměrů ve slovanských zemích za Labem a Dunajem, aby ochránil hranici vlastního státu. Proto se roku 844 vypravil proti slovanským Obodritům, aby zdejší knížata uvedl v závislost na říši a zabránil jejich spojení s vikinskými Dány. Jistě nebyla náhoda, že se krátce po této akci, na samém sklonku roku 844, rozhodli čeští předáci k  preventivnímu kroku. Inspirací k tomu se jim nepochybně stal právě křest Moravanů. Aniž by česká knížata kdokoliv čekal, objevila se na přelomu let 844 a 845 v Řezně u Ludvíkova dvora s žádostí o křest. Zaskočený král tedy přikázal knížata pokřtít, k čemuž došlo 13. ledna 845.

Pod tlakem říše 

Čeští velmoži věřili, že je křest ochrání před vojenským vpádem východofranckého krále a patrně též v to, že nebudou muset obnovit poplatnost říši. Ludvík II. Němec je ale velmi brzy vyvedl z omylu. V srpnu 846 vojensky intervenoval na Moravě, aby zabránil snahám zbavit se závislosti na říši a dosadil Moravanům nového knížete Rostislava, synovce Mojmírova. Tak to alespoň líčí francké prameny. Pak se obrátil do Čech, kde chtěl demonstrací vojenské síly Čechům připomenout jejich staré závazky vůči říši, tedy zejména odvádění tributu, což evidentně nebylo v Řezně dořešeno. Z pohledu krále totiž přijetí křesťanství znamenalo automatické podřízení se říši a tedy i přijetí starých závazků. 

Podle Bertinských análů se však napadení Čechové bránili a královskému vojsku způsobili citelné ztráty. Zaskočený král se tak sice musel stáhnout zpět do Bavorska, ale čeští velmoži pochopili, že přijetí křtu nemá ani zdaleka očekávaný efekt a vrátili se zpět k původní pohanské víře. Snahy o mírové soužití s Východofranckou říší skončily.

V závislosti na Moravě

Deset let po neúspěšném tažení do Čech se Ludvík II. znovu pokusil přivést české kmeny pod kontrolu. Tomuto tažení předcházela výprava na Moravu, ale tam ho Rostislav porazil, a proto předal moravské záležitosti synu Karolomanovi a sám se obrátil na sever, aby řešil otázku Srbů a Čechů. Vpád do Čech roku 856 byl nečekaný, králi však vítězství nepřinesl. Bertinské anály uvádějí, že ztratil větší část svého vojska, a podle Fuldských análů si aspoň podrobil některá česká knížata. Vojenské akce v dalších letech pak již namířili Frankové zejména proti Rostislavově říši. Například roku 869 král vyslal silné vojsko, aby zlomilo Rostislavovu moc. Tehdy se poprvé dozvídáme o existenci Svatopluka, proti němuž král vyslal samostatnou armádu. Došlo na plenění Moravy, ne však k porážce. Na to již byla Morava příliš silná.

Téhož roku však došlo ještě k jedné události, totiž ke změně moravského vládce. Svatopluk Rostislava zrádně zajal, vydal králi a sám se pak ujal vlády. Původně jako králův vazal, ale vzápětí se proti říši obrátil a roku 871 rozdrtil její vojsko. V následujících letech uštědřil Frankům tolik porážek na moravském i říšském území, že Ludvíkovi nezbylo nic jiného, než požádat Moravany o mír. Naopak Svatopluk se během jednání zasadil o to, aby král propustil z žaláře biskupa Metoděje a vrátil ho pod jeho ochranu.

TIP: Osudová léta Mojmíra II.: Krize Velké Moravy a její pád

Teprve poté roku 874 potvrdily obě strany mír. Svatopluk pak jako schopný diplomat navázal spojenectví s kmeny v Čechách, což mimo jiné vedlo ke křtu přemyslovského knížete Bořivoje I. na moravském Velehradě před rokem 884. Po Bořivojově smrti roku 888 se pak Svatopluk stal svrchovaným vládcem nad Čechami. Teprve po jeho smrti o 6 let později a s nástupem knížete Spytihněva I., staršího z Bořivojových synů, se cesty Čech a Moravy rozešly.