Ve službách Habsburků: Kardinál František z Dietrichsteina (1.)

Dietrichsteinové udržovali těsné styky s císařským dvorem a na Moravě postupně budovali svoji pozici. Získávali významné úřady u dvora i při správě Moravy a stali se tak jedněmi z nejvýraznějších představitelů katolické šlechty v českých zemích.

Kardinál při stavovském povstání

Po pražské defenestraci v červnu 1618 se nejdříve kardinálovi Dietriechsteinovi a Karlu staršímu ze Žerotína podařilo přesvědčit moravské stavy, aby se k českému povstání nepřipojili. Když v březnu 1619 zemřel císař a král Matyáš, jmenoval nový císař Ferdinand II. kardinála Dietrichsteina polním generálem všech vojsk na Moravě a přikázal mu ji neutralizovat. Posloužila mu při tom nejen znalost místních poměrů, ale také špionážní síť, kterou si vybudoval po celé Evropě.

Morava se však nakonec k povstání českých stavů přece jen připojila, což vedlo 3. května 1619 k zatčení kardinála v jeho brněnském paláci. Na kolenou prý kardinál prosil, aby ho nezabíjeli a nakonec se mu podařilo uprchnout z Brna do Vídně, po propuštění z domácího vězení. Protestantští stavové ho pak prohlásili za nepřítele země a zabavili mu všechny biskupské a soukromé statky. Když pak zvolili českým králem Fridricha Falckého, darovali novému panovníkovi biskupskou Kroměříž a jeho manželce biskupské panství Chropyně.

Rekatolizace Moravy

Pak však přišla osudová bitva na Bílé hoře u Prahy, která se stala pro povstalce katastrofou. Po ní přišel kardinál v čele poselstva moravských stavů, vedeného Karlem starším ze Žerotína, k císaři, a prosil ho o mírnější tresty povstalcům. V roce 1621 jmenoval císař kardinála Dietrichsteina gubernátorem Markrabství moravského a předsedou císařské komise vyšetřující zločiny stavů. Na Moravě pak vůbec nedošlo na popravy rebelů, na rozdíl od Čech. Zasloužily se o to prosby Karla staršího ze Žerotína i kardinála Dietrichsteina a nemalou měrou také hrozící nové povstání v zemi.

Soustředěná moc státní i církevní v Dietrichsteinových rukách, jakožto biskupa olomouckého a později i gubernátora Moravy, mu umožňovala dosáhnout jeho životního cíle a poslání – navrátit Moravu do lůna katolické církve. Jménem císaře zabavil majetek v hodnotě přes 37 milionů moravských tolarů. Vylepšil si při tom svou nevalnou finanční situaci a v letech 1622–1624 výhodně připojil k vlastním panstvím Dolní Kounice, Horní Bojanovice, Lipník nad Bečvou, Hranice, Nové Město na Moravě a několik dalších. Od roku 1622 byl povýšen do knížecího stavu, který mohl jako kněz odkázat jinému mužskému členovi rodiny.