Václav v internaci: Nešťastné dětství slavného českého krále
Přestože mládí strávené na dvoře francouzského krále Karla nelze v žádném případě považovat za nešťastné, této etapě předcházely roky, které život budoucímu českému králi neusnadnily
Sláva, s níž byl před šesti lety do Čech přijat syn někdejšího římského krále Jan, dávno vyprchala a po šestileté vládě zbylo jen rozčarování. Smírčí domažlické dohody sice znamenaly setrvání Jana Lucemburského na trůně, ovšem za předpokladu naprosté nadvlády domácí nobility.
Bez rodičů od tří let
Cena kompromisu, za něhož byl dojednán a skutečně nastolen smír mezi oběma stranami, však značně popudila Elišku Přemyslovnu, která se se svým manželem jednou provždy názorově rozešla. Odcizení mezi někdejšími spojenci bylo zpečetěno Eliščiným útěkem na hrad Loket, kam s sebou neuváženě vzala i své děti. Jestli ze západních Čech podněcovala určitou skupinu pánů ke vzpouře či nikoliv, jak se traduje, se už dnes asi nedozvíme. Jakási vidina možného útoku proti králi snad skutečně existovala, jinak by Jan Lucemburský sotva přitáhl s ozbrojeným doprovodem k Lokti. Král hrad dobyl, manželka byla vykázána do Mělníku a násilím odtržený tříletý syn Václav zůstal za hradbou mohutné pevnosti osamocen jen v péči pomocného hradního personálu.
Za několik týdnů byl malý chlapec převezen do hlubokých hvozdů na hrad Křivoklát, kde strávil další čtyři roky svého života v otcově internaci. Teprve po roce 1323 nabylo jeho dětství mnohem světlejších rysů, když byl odeslán na francouzský dvůr, kde dospěl ve zcela výjimečnou osobnost. Prožitý stres z dobývání hradu vlastním otcem i z násilného odtržení od matky v tak útlém věku však pozdějšího Karla IV. hluboce poznamenalo. Přestože s otcem do jisté míry spolupracoval až do roku 1346, jejich vztah se již navždy vyznačoval vzájemným chladem a patrně i nedůvěrou. A svou matku již Karel IV. nikdy víc nespatřil.
