V útrobách londýnského Toweru se nacházela i zoologická zahrada

Mocní Evropané si ve vlastnictví neobvyklých a exotických zvířat libovali od nepaměti – obnovitel římské říše Karel Veliký například dostal od abbásovského chalífa slona. Nejinak tomu bylo v případě korunovaných hlav Albionu.

Chlupaté dary

Dnešní centrum rozsáhlého komplexu Toweru, Bílou věž, nechal postavit v roce 1078 Vilém Dobyvatel. Časem se hrad rozrostl a fungovala v něm mimo jiné celnice, zbrojnice, mincovna a vězení – to všechno dohromady. Nejpozději na počátku 13. století, za vlády Jana Bezzemka, přibyl rovněž zvěřinec. Královou chloubou se stali lvi. Nepochybně i díky tomu, že trojice zlatých lvů v rudém poli stála v erbu rodu Plantagenetů.

Janův syn Jindřich III. do Toweru získal ještě pozoruhodnější zvířata. Haakon IV. Norský si ho chtěl naklonit darováním bílého, patrně polárního medvěda, císař Fridrich II. třemi leopardy a Ludvík IX. Francouzský „zvířetem s tuhou kůží, které pilo i jedlo chobotem“, jak píše kronikář.

Zmíněný medvěd vzbuzoval pozornost Londýňanů při pravidelných výpravách na lov ryb do Temže. Aby při nich neutekl, kolem nohy mu královští sloužící dali okov a připoutávali ho lanem. Původem africký slon měl těžší život. Angličané netušili, čím ho správně krmit, navzdory zbudovanému přístřešku trpěl chladnějším podnebím a po pár letech uhynul. Ještě za Jakuba I., tedy o čtyři století později, považovali správci Toweru jiného nebohého slona za masožravce. Právě Jakub v Toweru také pořádal zápasy lvů se psy. V pořádání krvavých her naštěstí neměl předchůdce ani následovníka.

Nehlaď lvovi tlapy

Roztodivných zvířat každopádně přibývalo víc, než umíralo. Do Toweru se tak dostali třeba tygři, hyeny, vlci, šakali, dikobrazi či orli. Podle soupisu z roku 1828 zde žilo 280 zvířat nejméně šedesáti druhů.

Původně sloužil zvěřinec pro potěchu panovníků a zvýšení lesku jejich dvora. Teprve Alžběta I. v 16. století poprvé svolila, aby se na její zvířecí sbírku mohla podívat veřejnost. Během 18. století se už staly návštěvy kotců v Toweru oblíbenou kratochvílí Londýňanů. 

Nedokonalá bezpečnostní opatření a nezodpovědnost řady návštěvníků bohužel vedly k občasným tragédiím. Například roku 1686 jistá Mary Jenkinsonová hladila lvovi packu, když tu ji zvíře náhle napadlo a připravilo o ruku. Navzdory na tu dobu nadstandardní péči a rychle provedené amputaci Mary zanedlouho zemřela. 

Snad nejagresivnějším obyvatelem zvěřince se stal mohutný pavián, přivezený v roce 1753. Cestou na lodi zabil chlapce, když mu hodil na hlavu dělovou kuli, a v Toweru rozbíjel všechno, co mu padlo pod pracky.

Černí strážci pevnosti

Barvitou, ale z dnešního pohledu krutou existenci zvěřince ukončil vévoda z Wellingtonu. Vítěz nad Napoleonem se stal po bitvě u Waterloo mimo jiné velitelem Toweru a provedl zde řadu reforem. Existence zoo, která do pevnostních zdí přiváděla spoustu civilistů, Wellingtona rozčilovala. V letech 1831 až 1835 proto byla všechna zvířata převezena do nedávno založené londýnské zoologické zahrady a do zvěřince v Regent's Park. Z divokých zvířat zůstali v Toweru pouze krkavci – od viktoriánských časů ctění, a od 20. století přímo opečovávaní strážci nejslavnější britské pevnosti.