V hlavní roli sukně: Oblíbený kus oděvu zdobil ženy i muže!

I když zdaleka ne v celém starověkém světě. Peršané totiž v 6. století př. n. l. objevili kalhoty. Nosily je i barbarské kmeny jako třeba Galové. Zato Římané se kalhotám vysmáli. Vzdělané, vyspělé národy přece nebudou oblékat nějaké divné nohavice!

Horký starověk

V Římě prostě frčely tuniky – obdélné kusy látek omotané kolem těla a na rameni sepnuté zdobenou sponou. Nosily je ženy i muži. Tunika byla pohodlná a jednoduchá.

Ani v horkém Egyptě neměly kalhoty šanci na úspěch. Muži nosili jen krátké sukně nebo bederní roušky, v podstatě takové minisukně. Ty otroků byly jen čistě bílé, zato ty faraonovy zářily barvami a zdobením. Dámy oblékaly jednoduché šaty s úzkou sukní, která sahala nejčastěji do půlky lýtek. Egypťanky byly parádnice, a tak si šaty zdobily barevnými korálky. Čím vyšší bylo jejich společenské postavení, tím pestřejší šaty měly.

Zahalený středověk

Až raný středověk rozhodl, že ženské oblečení bude vypadat jinak než to mužské. Pánové se nasoukali do kalhot nebo punčoch. Přes ně ale stále oblékali tuniky.

A dámy své nožky na mnoho století schovaly pod dlouhé těžké sukně. Křesťanství totiž bylo na vrcholu a odhalování ženských předností se mu nelíbilo. V průběhu středověku se měnil střih dámských sukní. Ty románské v 11. století měly několik vrstev včetně spodniček a byly splývavé. Nezdůrazňovaly ženskou postavu. Gotika v dalším století sukni vepředu kousek zkrátila, takže spodnička vykoukla. A vzadu sukni naopak prodloužila do vlečky.

Krinolínová móda

Velkou módní novinku přinesla renesance v 16. století. Co se skrývalo pod vrchní látkou renesanční sukně? Několik spodniček a pod nimi těžká kovová nebo dřevěná konstrukce, která sukni podpírala - krinolína. Něco podobného dnes nosí třeba nevěsty. Krinolíny se zabydlely i v barokních šatnících a zlatou éru zažily v rokoku v 18. století.

Nadýchané rokoko

Chudák ženy! Do módy přišly krinolíny tak široké, že se dámy ani nevešly do dveří. Musely vcházet bokem. O sukni si na bocích mohly opírat i lokty, jak byla zvednutá. A jak byly krinolíny těžké! Dámy se pořádně nadřely, když se jim krinolína celý den houpala u pasu. A to nebyla jediná svízel. I taková jednoduchá věc jako sezení znamenala v rokokové sukni velký problém. Když už se ale žena posadila, mohla se kochat. Její sukni zdobily krajky, stužky i umělé květiny.

S koncem rokoka se začaly vytrácet i krinolíny. Lidé uznali, že ženy jsou v nich jako v kleci. Ještě jednou se pak vrátily do módy kolem roku 1850. To už ale byly pohyblivější.

Kulhavá sukně

Módní trendy se pak střídaly rychle. K nejzajímavějším módním výstřelkům patřila třeba „kulhavá“ sukně. Do té ženy navlékl módní diktát na začátku 20. století. Proč kulhavá? Byla tak úzká kolem kotníků, že dámy nemohly ani pořádně chodit. Jen cupitat. Jejich tvůrce Francouz Paul Poiret  byl totiž víc umělec než švadlenka. A zřejmě netušil, jak svou sukní ženám zkomplikuje život. Každopádně ženám brzy došla trpělivost a kulhavá sukně skončila v propadlišti módních dějin.

Krátíme!

První velké zkrácení sukní přišlo po první světové válce. Ženy najednou odhalily kotníky i větší část lýtek. Spodní lem se zastavil pod koleny. Dlouhé sukně se ale nosit nepřestaly. Až v roce 1955 řekla anglická švadlena Mary Quant dost. Dlouhé rovné sukně ji nudily, už když byla malá holka. Špatně se v nich utíkalo, a tak vzala do ruky nůžky a krátila a krátila. Otevřela si v Londýně butik a začala prodávat své barevné minisukně s divokými vzory. Za deset let už bylo město plné dívek v sukních sotva pod zadek. Nová móda byla na světě.

Sukně je v současnosti (téměř výhradně) dámskou výsadou. Alespoň v Evropě. V různých asijských a afrických kulturách je ale nosí i muži. Ale i na našem kontinentě se najde výjimka. Kdo by neznal Skoty a jejich kostkované sukně. Říká se jim kilty. Nedají na ně dopustit. Kdo ví, třeba o výhodách sukní přesvědčí i další pány a Evropa bude znovu plná mužů v sukních.