Úskalí sloního póla: Jde o sport, nebo obyčejné týrání zvířat?

Vyhrát dnes nějaký závod v běhu nebo turnaj v tenise už je skoro nemožné, pokud jste se nenarodili s neobyčejným talentem. Konkurence ve sportu je obrovská, ale ambice stoupnout si na stupně vítězů nezmizely. Zřejmě proto si lidé vymýšlejí stále nové disciplíny. V Thajsku se už několik let koná jeden z nejpodivnějších turnajů – ve sloním pólu. Dusání obrů uhánějících za téměř nepatrným míčem je každý rok možné slyšet na hřišti v hlavním městě Bangkoku.

Přestávka delší než zápas

Sudí vhazuje míček do středového kruhu hřiště, odehrává se podivné buly a po chvilce jde jeden z útočníků do brejku. Střílí do prázdné brány a připisuje svému týmu cenný gól. Takhle vypadá sloní pólo – disciplína, která vznikla v podstatě z hecu. „Začalo to před více než třiceti lety. S několika kamarády jsme byli na turnaji normálního koňského póla a někoho napadlo, jestli by takhle šlo hrát i na slonech. Tak jsme to zkusili. Nejdřív jen tak bez pravidel, pak jsme z toho udělali sport,“ popisuje vznik disciplíny jeden z organizátorů turnaje Tim Boda.

Turnaj se na začátku roku 2018 konal už po šestnácté a organizátoři tvrdí, že výtěžek je určen na pomoc slonům. Za historii turnaje se jim prý už podařilo vybrat asi 1,5 milionu dolarů, tedy kolem 30 milionů korun. Popularita turnaje roste a s ní roste i konkurence. Letošního klání se účastnilo deset týmů. V každém z nich jsou tři sloni a jejich „posádka“. Hraje se na dva poločasy, které trvají po sedmi minutách. Kvůli ubíjejícímu bangkokskému horku je mezi nimi vymezena čtvrthodinová přestávka. 

Sport, nebo týrání zvířat?

Mezi hráči jsou zkušení „veteráni“, ale také úplní nováčci. Například Scott Cullather, který na své nedávné začátky vzpomíná takto: „Když jsem si poprvé sedl na slona, měl jsem z toho pořádný strach. Ale po chvilce mi začalo být jasné, že slon cítí, jaké mám úmysly, a chová se velmi přátelsky a něžně. Dokáže to přes tu svou ohromnou sílu.“

Základní pravidla jsou stejná jako v běžném koňském pólu. Hráč sedící na hřbetě zvířete drží v ruce dlouhou palici, s jejíž pomocí se snaží dostat míč do brány. Tvůrci hry museli ale jeden zásadní parametr upravit – na hřbet zvířete na rozdíl od koňského póla přidali dalšího člověka. Jeden hráč se soustředí na míč, druhý řídí slona. Podle Udaje Kalána, který je jedním z obhájců titulu, je nejtěžší právě tato komunikace ve třech – mezi hráčem, jezdcem a slonem. Jeho bratr Anglad dodává: „Víte, kam se chcete na hřišti dostat, ale není na vás, jak se tam dostanete. Pobídnout slona nohama tady nepomáhá.“

Zatímco účastníci turnaje považují sloní pólo za skvělou a originální zábavu, jiní lidé jsou přesvědčeni, že jde o týrání zvířat. Thajec Somsak Sunthornawafat shrnuje názor z opačného pólu názorového spektra slovy: „Využívat slony k zábavě a sportu je kruté. Chtěli bychom, aby se jim lidé snažili víc rozumět. Především jsou to divoká zvířata.“

Pod dohledem veterinářů

Organizátoři turnaje se nařčení brání. Říkají, že ke sportu používají výhradně ty slony, kteří stejně žijí v zajetí. Mnozí z nich tráví celé dny připoutaní na řetěze za domem a zápas je pro ně vlastně vysvobozením. Veterinář Tony Nevin, který je součástí organizačního týmu, je přesvědčen o tom, že slonům sport prospívá: „Když slony přivedeme do tohoto prostředí, přineseme jim možnost aktivity. Jsou to velmi inteligentní zvířata a potřebují fyzické i psychické podněty.“

Sloni prý dostávají perfektní veterinární péči, kterou by jim jinak nikdo neposkytl. Pečlivě se prý také dbá na to, aby zvíře nemuselo táhnout na hřbetě příliš mnoho kil. Hole i další výbava jsou i proto vyrobené z odlehčených materiálů. Veterinář John Roberts umožňuje nahlédnout do zákulisí turnaje: „Celou dobu zápasu jsem na stadionu a sleduju, jak na tom sloni jsou. Jakmile cítím, že si to některý neužívá, tak nařídím, aby ho stáhli ze hřiště.“ 

Jestli tahle hra slony baví a nebo jestli se u ní trápí, se asi jen tak nedozvíme. Ledaže by někdo vynalezl překladač a sloni by nám mohli sami říct, zda jim běhání po hřišti vadí, nebo ne. Do té doby bude jenom na nás, abychom zhodnotili, jak to s užitečností nebo škodlivostí sloního póla vlastně je.