Upíři v Čechách: Také v české kotlině řádily v minulosti krvelačné stvůry

Podle křesťanské věrouky přijde Ježíš při svém druhém příchodu vzkřísit mrtvé, kteří povstanou v podobě, jakou měli ve třiatřicátém roce svého života. Právě proto byla pro naše předky tak děsivá smrt upálením, která již nenechávala nic, co by mohl Spasitel znovu probudit.

Povolaný ďáblem

Ještě děsivější však byla představa mrtvých, kteří se do života vrací nikoli působením boží lásky, ale kvůli zlým a ďábelským silám. Těmto nebožtíkům se říkalo revenanti z latinského revenire, tedy jít zpátky. Jejich opětovnému návratu mezi živé pak měla zabránit široká škála preventivních opatření. Nebožtíka bylo především nutné řádně zmást. Staří Slované jej proto vynášeli otvorem, který poté zacelili, zatímco později se již spokojili jen s vynášením nohama napřed, které v podstatě přečkalo i do dnešní doby. Obojí však slouží stejnému účelu. Mrtvý má zkrátka ztratit orientaci!

Zesnulého bylo rovněž třeba řádně ohlídat pro případ, že by se znovu probudil. K tomu sloužily některé zdánlivě jednoznačně křesťanské rituály, jako třeba noční bdění. Někdy ovšem veškerá opatrnost nestačila a nebožtík přesto začal škodit. V takovém případě bylo nutné přistoupit k drastickým opatřením, jejichž němými svědky jsou zohavené kostry s uťatými hlavami či cihlami mezi zuby.

Nebezpeční nebožtíci

K zásadním „upířím“ pohřebištím patří například Suchý vrch v Lahovicích u Prahy. Zde bylo odkryto přes 400 hrobů z 9. až 11. století, z nichž dva byly označeny za jednoznačně vampýrské. V hrobové jámě označované číslem 14/55 se nacházely ostatky na svou dobu neobvykle vysokého a mohutného pětačtyřicetiletého muže. Nebožtík měl na kotnících, hlavě a kolenou položené kameny, aby nemohl utéci z hrobu. Na cestu na onen svět nebyl vybaven žádnými milodary, u levého kolene mu však ležel kus zvířecí lebky. 

V roce 1999 narazili archeologové na hřbitově u chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci na hroby ze 13. století. Mezi mrtvými se však nacházela i žena, které po smrti přibili nohu hřebem k rakvi, aby z ní již nemohla vylézat. V Modřicích na Moravě byl zase nalezen hrob muže z 9. století, nad nímž byla vztyčena stříška zatížená kameny a keramikou. Mrtvý tak byl uvězněný v malém dutém prostoru, kde se nemohl narovnat.

Obrovské množství vampýrských hrobů pak pochází z lokality Na Valách ve Starém městě. Nad nimi byly zapalovány ohně, protože čistý živel měl pomoci proti silám zla. V mnoha hrobech pak byla nebožtíkům zacpána ústa nebo měli ruce a nohy zatížené kameny. Stejně upravené byly dokonce i hroby čtyřletého a pětiletého dítěte.

Nejzajímavější však je rov označený jako 1/97 a nalezený v dnešní ulici V. Hrubého. Právě zde a tedy na samém okraji tehdejšího hřbitova byl nalezen muž spoutaný masivními okovy. Podobná pouta byla v pravém smyslu slova luxusním zbožím a při pohřbu otroka či zločince by byla určitě sejmuta. Pravděpodobně tedy měla sloužit k tomu, aby nebožtíkovi zabránila v pohybu.

Podobných hrobů byla na našem území celá řada. Při jejich vyhodnocování je však potřeba krajní opatrnost, protože i nejznámější upíři z Čelákovic dnes byli určeni jako popravení zločinci, kterým se po smrti dostalo nepietního zacházení. Podobné vysvětlení pak vědci nabízí u většího množství vampýrských hrobů.

Krev jako z hrnce

Krvesajné řadění překvapivě podrobně popisují i písemné prameny. Nejzajímavější je popis z pera opata Jana Neplacha (1322–1371), který hovoří o událostech, jež se navíc udály za jeho života. K roku 1334 totiž poznamenává: „Jakási žena v Levíně zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako z živého tvora.“

To však byl pouhý začátek. O dva roky později došlo u Kadaně k následujícím událostem: „(…) ve vsi řečené Blov zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho probodli kůlem, řekl: ‚Velice mi uškodili, neboť mi dali hůl, abych se bránil před psy‘, a když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto, když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.“

Konečně vysvětlení?

Oběma případy se podrobně zabývala historička Kamila Svobodová. Ta uvádí, že popsané případy jsou samozřejmě především plodem zjitřené fantazie. Té však možná do značné míry napomohlo působení elementu mnohem přízemnějšího, a totiž sněti plynaté.

TIP: Polští archeologové objevili středověké upírské pohřebiště

Činnost dané bakterie totiž vede k rychle probíhající infekci měkkých tkání vyvolané takzvanými histotoxickými druhy klostridií, které se vyskytují ve střevním traktu člověka i zvířat a dokonce i v půdě. Právě jejich působením pak tělo zůstává bez zřetelné újmy, zevnitř se však mění na rudou kapalinu a metan. V případě narušení, například probití kůlem, dojde k prudkému úniku plynu. Ten může způsobit i zvukové efekty a vztyčení nebožtíka. V místě rány pak dochází k úniku rudé tekutiny, která bývá mylně zaměněna s čerstvou lidskou krví. Zdá se tedy, že středověká víra ve vampýry nepatří pouze do světa fantazie, ale je v ní pověstné zrnko pravdy.