Po kapitulaci Rakouska vzaly události rychlý spád, 28. října převzal Národní výbor hlavní zásobovací centrálu – Obilní ústav a postupně další pražské úřady včetně místodržitelství. Odpoledne došlo na Václavském náměstí k vyhlášení samostatného Československa, což bylo v podvečer stvrzeno v jeho prvním zákonu. V tisku byla zrušena cenzura, která do svého posledního dechu bílila a bílila.
Když umírala monarchie
Lidé slavili, jásali, pěli hymnu, vyvěšovali prapory, ulicemi nosili obrazy Masaryka a plnými doušky si užívali svobody: „Z Václavského náměstí odbočily četné zástupy do různých částí Prahy k úředním budovám, kde nastalo za všeobecného jásotu slavnostní snímání rakouských orlů a c. k. nápisů,“ referují Národní listy. „Dolů s nimi! Hřmělo ze zástupu.“
Na Ferdinandově třídě prý lidé orla rozšlapali a vzali si třísky domů na památku a pro štěstí, „jako se to dělává s provazem oběšence“. Mezi denními zprávami se objevila i tato výzva: „Národní výbor žádá občanstvo, aby vojáků si nevšímalo a nestrhávalo jim odznaky, jakož aby se vyhnulo insultování vojenských hodnostářů.“
Ostatně o tom, jak by se měli občané toho času chovat, otiskly noviny také „Desatero pro tyto velké dny“. Nemalé veselí způsobil pohřební vůz projíždějící ulicemi Prahy s nápisem „Rakousko umřelo“. Skon mocnářství oslavovaly i letáky ve formě parte, které hlásaly konec Rakouska-Uherska.
