Ukradený císařův popelníček: Neúspěšný pokus o únos Viléma II. z Nizozemí
Na začátku ledna 1919 překročilo belgicko-nizozemskou hranici americké vládní vozidlo se sedmi příslušníky US Army. Vojáci neměli v úmyslu nic menšího než unést někdejšího německého císaře Viléma II.
Na přelomu let 1918 a 1919 se vrcholní představitelé dohodových států přeli o to, zda a jak potrestat viníky války. Tím nejvýznamnějším, alespoň v očích západní veřejnosti, byl bývalý německý císař Vilém II., který mezitím nalezl azyl v neutrálním Holandsku. Zatímco politici o možnosti postavit panovníka před mezinárodní tribunál pouze spekulovali, sedm Američanů se rozhodlo přistoupit k činu.
Podpis královny?
Na jaře 1917 vstoupil do americké armády mladý senátor za Tennessee Luke Lea. V Evropě poté sloužil u dělostřelectva, prošel boji v severovýchodní Francii a po uzavření příměří působil v rámci okupačních jednotek v Lucembursku. V poslední den roku 1918 si společně se šesti dalšími muži zažádal o pětidenní dovolenku, přičemž mimo ní dostali i svolení využívat vládní vozidlo. S ním pak zamířili na americký konzulát v Maastrichtu, kde si obstarali pasy a také povolení k návštěvě Nizozemí jako novináři. Dokument byl údajně vydán jménem královny Vilemíny Nizozemské.
„Vyzbrojeni“ touto propustkou zamířili k hranicím, přes které se tak bez problémů dostali. Až po vstupu do neutrální země Lea svým vojákům prozradil cíl jejich cesty s tím, že kdokoliv může vystoupit a počkat na hranicích. Nikdo tak neučinil. Poté automobil uháněl k zámku Amerongen, v němž našel bezpečné útočiště Vilém II.
Návštěva u Viléma
Po příjezdu na honosné sídlo se jich ujala německá stráž, která Američany odvedla do knihovny, kde měli počkat. Záhy za nimi přišel majitel panství hrabě Bentinck a ptal se jich na účel návštěvy. To mu prý nesdělili, a tak šlechtic odešel z místnosti a ve vedlejší místnosti měl promlouvat s císařem. Dlouhé čekání si vojáci krátili prohlídkou pokoje, kde jeden z mužů sebral popelník s německým erbem a iniciály WI (Wilhelm Imperator). Po Bentinckově návratu na ně hrabě spustil, že pokud nemají oficiální pověření, Vilém je nepřijme. S tím Američané zámek opustili, přičemž venku je „vyprovázel“ dav místních spolu s nizozemskými vojáky.
Všechno zapřít!
Několik dní po jejich návratu US Army spustila vyšetřování, protože si někdejší německý císař oficiální cestou stěžoval na nezvanou návštěvu a krádež popelníku. V hledáčku se pochopitelně ocitl Lea a jeho společníci. Někdejší senátor odmítl jakékoliv porušení rozkazů a vojáci popřeli i krádež popelníku. Přestože Leovi hrozil polní soud, celé vyšetřování skončilo „pouze“ vytýkacím dopisem.
Hlavní postava celého dramatu později vzpomínala: „Zajetí, soud a potrestání císaře byly pro amerického pěšáka hlavní motivací, aby opustil domov, překročil moře plné ponorek, aby se vzdal občanských svobod a stal se ozubeným kolečkem v té nejlepší válečné mašinerii a nakonec i položil život, pokud to bude zapotřebí.“
