Texaský behemot: Unikátní americký revolver Colt Walker

Krátké zbraně začaly v amerických ozbrojených složkách sloužit jako všude jinde nejdřív v podobě jednoranných, zepředu nabíjených pistolí s křesadlovým, později perkusním zámkem. Od 30. let 19. století k nim přibývaly revolverové konstrukce, jejichž jádro tvořil otočný válec s několika komorami, které šly vystřílet v rychlém sledu bez průběžného nabíjení. Nejednalo se o nic nového, první revolvery s doutnákovým zámkem se začaly objevovat už někdy na přelomu 15. a 16. století, ale byly drahé a problematické, takže dlouho šlo pouze o okrajovou záležitost pro movité zájemce se zalíbením v technických vymoženostech.

Těžká cesta k vynálezu

S objevem perkusních zápalek a pokrokem v průmyslové výrobě ale revolverový systém začal zajímat širší klientelu a na tom se snažil svézt i Samuel Colt (1814–1862). Jeho konstrukce spojovala natažení kohoutu s pootočením a uzamčením válce. Do té doby se u drtivé většiny revolverů musel „buben“ pootočit zvlášť, oproti čemuž vykazovala Coltova idea (která ale nebyla nová) příjemnější manipulaci a rychlejší střelbu. Dlužno dodat, že na začátku Colt experimentoval s takzvanou pepřenkou, kdy každá komora válce navazuje na svou vlastní hlaveň, později ale přešel na lehčí, úspornější systém s jedním pevným laufem.

Na podobě finálního produktu měl hlavní podíl Coltův puškař John Pearson, který ovšem zažíval se svým poněkud despotickým zaměstnavatelem řadu problémů a později od něj odešel. Po dalších potížích, tentokrát s financováním a dotažením zbraně, se Coltovi podařilo založit společnost Patent Arms Company ve městě Paterson, rozjet skromnou výrobu a v roce 1837 na trh uvést několik modelů revolverů, karabin a pušek Colt Paterson, jež se mohly pochlubit prvním, opravdu praktickým perkusním revolverovým systémem.

Veškerý chod ovládalo natáhnutí kohoutu palcem (s výjimkou No.1 Model Carbine, kde všechno supluje separátní páka). Poté stačilo zmáčknout spoušť, před dalším výstřelem opět natáhnout a tak pořád dokola, dokud se válec nevyprázdnil. Nabíjení stále probíhalo zepředu, kdy se do každé komory zvlášť nasypala dávka prachu, natlačila kule a zezadu na piston nasadila perkusní zápalka, do níž udeřil kohout.

Colt si osobně mohl připsat kredit za způsob uzamčení válce, ale nechal si patentově ochránit celou ideu spřažení funkcí, což mu zajistilo dominanci na trhu. Jenže navzdory pokrokovosti zbraní a malému kontraktu pro armádu se způsob výroby, kdy místo skutečné manufaktury Colt zaměstnával jen několik puškařů, ukázal jako neefektivní a cena příliš vysoká. Už začátkem 40. let došlo ke krachu firmy, prvnímu z mnoha.

Přichází behemot

V dalších letech Colt zkoušel prorazit i v jiných odvětvích, ale bez větších úspěchů. Jeho vykoupení přišlo až  v roce 1846 v podobě Samuela Hamiltona Walkera (1817–1847), kapitána jízdní jednotky v rámci Texas Ranger, který chtěl větší, silnější a dotaženější variantu revolveru Colt Paterson pro své muže. Ten se mu dostal do ruky ze zmíněného armádního kontraktu a oblíbil si ho, speciálně jeho palebná síla se ukázala jako ideální pro jízdní jednotky, ale výkon kalibru .36 a určitá choulostivost konstrukce omezovaly  praktickou použitelnost u rangerů. Walker tedy chtěl paterson, ale robustnější a silný tak, aby dokázal „složit“ koně, což je v praxi efektivnější než se snažit sestřelit jezdce.

Colt tedy dle zadání vytvořil kýžený typ, nazývaný Texaský behemot, jenž po dlouhé dekády představoval nejvýkonnější krátkou zbraň. Každý ranger obdržel dvojici revolverů, což mu umožňovalo 12 výstřelů, navíc s možností rychlé výměny celého válce za nabitý (ačkoliv se to velmi lišilo od jednoduché výměny zásobníku moderní pistole). Navzdory robustnosti konstrukce Colt zůstal u všech svých perkusních revolverů u otevřeného rámu bez příčky v horní části. Šlo o slabinu konstrukce oproti pozdější  konkurenci, kupříkladu Remingtonu Model 1858, ale přinášela výhodu méně náročné a tedy levnější výroby.

Sem tam exploze

Colt Walker, jak se zbraň na počest zadavatele jmenovala, navzdory jejím kvalitám sužovalo mnoho problémů – nejčastěji zaseknutí mechanismu pozůstatky odpálené zápalky, která vypadla z pistonu a uvízla mezi válcem a rámem nebo pod kohoutem. Vážnější událost představovala ojedinělá exploze při výstřelu. Vinu nesla nedostatečná úroveň tehdejší metalurgie a chyby při nabíjení. K revolveru totiž náležely speciální střely typu Picket, které vykazovaly velkou přesnost i terminální účinek oproti klasickým kulím i konkurenčním podlouhlým projektilům, které se začaly prosazovat. Jenže zatímco třeba „kulka“ typu Minié měla spodní část válcovitou, umožňující snadné vedení, tak Picket ve tvar kuželu až ke svému dnu nešlo snadno nabít rovně. Střelci ovšem brzy zjistili, že je mnohem snadnější zasunout ji obráceně, tedy špičatou čelní částí do komory, a to pak nezřídka končilo vzpříčením a roztržením válce. 

Manipulace s dvoukilogramovým, bezmála 40 cm dlouhým revolverem také nebyla nejjednodušší. Navíc velká dávka střelného prachu, který nestačil plně shořet, silně zanášela zbraň až k zaseknutí, o útrpném čištění nemluvě. Výhodu delšího dostřelu oproti jiným krátkým zbraním té doby snižovala zadní mířidla ve formě nevýrazného zářezu na kohoutu, přes nějž se špatně míří i v klidu na střelnici, natož při jízdě na koni.

Z obchodního hlediska také nešlo zrovna o výhru. Kontrakt požadoval sérii 1 000 kusů (dva revolvery na  jezdce) a 100 kusů pro civilní trh. Navíc Colt, který již nedisponoval průmyslovým zázemím, musel výrobu outsourcovat do společnosti Whitney Armory. Přesto na zakázce vydělal (a zaujal investory) dost na to, aby mohl otevřít svou novou továrnu v Hartfordu a na základě Coltu Walker následně postavit řadu dalších, komerčně úspěšnějších perkusních revolverů.

Nastupuje dragoon

Dohoda s Whitney Armory obsahovala klauzuli, že použité strojní vybavení po vyhotovení zakázky připadne Coltovi, což se ukázalo jako geniální tah. Armáda si totiž záhy vyžádala další vylepšené walkery v lehčí, méně výkonné, ale spolehlivější formě. A Colt se rozhodl využít příležitosti a naplno se vrátit do zbrojního byznysu založením Colt’s Patent Firearms Manufacturing Company ve městě Hartford (Connecticut). Přebral stroje od Whitney a v období 1848–1849 naplnil kontrakt vlastními silami. A nejenom jeden. Do konce 50. let armádě dodal (nepočítaje další složky a civilní trh) v několika variantách celkem 8 360 revolverů nazvaných Colt Dragoon (dragoun). Zmínit musíme i velice populární typ dnes známý jako Colt 1851 Navy, což byl zmenšený dragoon v kalibru .36.

Oproti walkeru došlo k redukci dávky prachu z 60 gr (grainů) na 50 gr a ke zkrácení válce a hlavně, díky čemuž klesla hmotnost o 250 g. Páka pod hlavní, sloužící k nabíjení válce, se u původních walkerů uvolňovala, takže došlo k vylepšení její aretace, ale jinak se konstrukčně jedná o stejné zbraně. 

V průběhu let vznikly tři základní modely, pomineme-li 200 tranzitních kusů z Whitney. První vzor se vyráběl do roku 1850, kdy štafetu převzal druhý s vylepšeným uzamčením válce, s ložiskem v kohoutu pro hladší chod a jinou bicí pružinou. O rok později se standard ustálil na třetím, nejvíce vyráběném modelu se zakulaceným lučíkem. Na civilní trh Colt vypustil také varianty s delší, nebo naopak kratší hlavní anebo s úpravou umožňující přichycení ramenní opěrky a s lepšími mířidly.

Dragoon náležel především k jízdním jednotkám, v této roli se osvědčil a díky jeho kvalitám se na něj v menším rozsahu dalo narazit také u dělostřelectva a pěchoty. Za občanské války jej používaly obě strany. Terčem kritiky se stávala jeho vysoká hmotnost, což ale zvyšovalo popularitu lehčího modelu Navy. Ten se dočkal mimořádného komerčního úspěchu a vyráběl se až do roku 1973. Produkce dragoonu skončila už v roce 1960 ve prospěch elegantnějšího a o půl kilogramu lehčího modelu 1860 Army, ačkoliv kalibr .44 zůstal zachován.

---

Čtěte také:

Colt 1911: Hrdý symbol Ameriky

Coltu 1911 patří v dějinách zbraní mimořádné postavení. Počet vyrobených kusů, nasazení, spolehlivost, ale zejména doba používání jej proslavily jako jeden ze symbolů americké armády